Autor: Jana Lejčková Klaun V setmělé manéži pod provazovým žebříkem Sedí si sedí a neví kudy kam V klopě má špendlík s bílým šeříkem A cítí se tak strašně sám Po tváři stéká slza s líčidlem On se tak strašně snažil smát Další a další velká slza s líčidlem Jak se to mohlo stát Všichni ho vždycky měli rádi Vždycky je uměl rozesmát Nečekal že ho také někdo zradí Že si to bude tolik brát Co se smutným klaunem v manéži Že bude zase veselý Jen přítomnost jen na té záleží Ne na tom co bude v úterý Klaun kvůli smutku přišel o práci S červeným nosem a kufrem líčidel Snaží se brát to v legraci Zoufale hledá kam by šel Sedí tu v parku krmí holuby Zpívá si ale v duchu pláče Už ví že není život bez pádu z paluby Že život chce jen rváče Smutný klaun v sobě našel touhu žít Zavřel se do vysoké věže Po pěti letech se rozhodl vstát a jít Vrátil se zpátky do manéže
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)