Autor: Pettya Lásky síla Choulím se ve tmě, jako laň zraněná , šíp zklamání a zoufalství zasáhl mé tělo, a jed jeho pronikl do mé duše, jsem unavená, jsem zmatená , pod ochranou tmy, přemýšlím zda se to vše stát mělo. Zima svírá mě pevně ve své náruči, cítím jak slábnu, jsem v jejím područí. Vymanit se z těchto spárů, chtěla bych, avšak spát v lůně země, láká mě více, mráz smutku je již u kolen mých, a stoupá výš a výš, a život skomírá jak plamen svíce. Naděje stále ještě plápolá v hloubi duše mé, láska v srdci zraněném, schovaná ve své síle nesmírné, Myšlenka v samotě, na lásku, v koutku oka slzu stvoří kde zmrzne jako perla ledová, k zemi spadne, a srdce leč nechce se vzdát, plamen se v něm rozhoří, zahřeje tělo, prosvítí tmu, a vše je jak za jasného dne. Paprsek slunce dotkne se mé duše, osuší slzy mé a já věřím že opět vstanu, a půjdu do všech směrů, hledat sebe, taky tebe, a co je mé, bude i Tvé...
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)