Šperky, Callas, Swarovski

Nemusíte mít rády hudbu - a můžete tam jít. Stačí, že máte rády šperky.

Nemusíte mít rády šperky, stačí že máte rády Callas...

Nemusíte ani vědět, kdo je Marie Callas - stačí, že máte rády šperky.

Tak nějak jsem to vnímal, když jsem se dověděl o další úspěšné výstavě harcující po celém světě, na které tak rád chodím. Vždyť jí od roku 2003 vidělo téměř 3 miliony lidí. Ve Veroně, Florencii, Monte Carlo, Salzburgu, Londýně... A teď tedy i u nás, v Praze. Výstava se pak přesune do USA, Japonska, Austrálie.

Vybral jsem se na ní - a zapomněl si vzít svůj novinářský průkaz. Škoda, lístek stojí osmdesát korun. Nejsem právě moc při penězích, novinařina přece jen není spekulování na burze.

Přemýšlím... Jít či nejít? Sáhnu mezitím po knížce v regálu obchodu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. 1.495 Kč. Hele, to je ono. O Marii Callas a jejích špercích, firmě Swarovski a všech Mariiných operních kusech, na které si je vzala. Bylo jich hodně. Šperky si prohlédnu... Hmmm, hezké. Na drby kolem nezbyl čas. Přemýšlím. Mám hlad, a za rohem je dobrá kavárna, levné pivo. Za něco přes stovku. A přečtu si rovněž sobotní noviny. Šahám opět. Teď na brožuru k výstavě s obrázkem Callas se šperky na šíji na titulní straně. Otevřu. Hele! Všechny šperky jako malé barevné ikonky na webových stránkách jsou rovněž zde. Dokonce vedle stručný popis. Název opery, autor - a datum premiéry. První už v roce 1947. Poslední v roce 1960. Mám chuť na ty ikonky klikat aby se mi ty obrázky ještě otevřely. Nejde to, asi je to tím, že sebou nemám myš.

No šperky jsou přesto krásné, barevné, jedna radost. Na zadní stránce obalu citace autora těch šperků, Ennion Marino Marangoniho: „Marie občas přišla do mého ateliéru s nápadem, ale vždy odešla se šperkem“.

Hmm. Žena se v ní nezapře. Asi byla skutečně diva z nedivovějších, v operním světě určitě, ve světlech ramp asi určitě i jedna z nejdivočejších... Vždyť si v dobách největší slávy ochočila i rejdaře Onassise, kvůli kterému opustila manželské lože s italským velkoprůmyslníkem... A mnoho možná nechybělo a byla by místo Jacqueline Kennedyové milenkou Prezidenta Kennedyho? Tehdy ještě jen prezidentského kandidáta, když se potkali na Onassisové jachtě ve Středomoří. A kdoví, možná jí i byla... To se na výstavě určitě nedovíme. Ovšem dívajíc se do jejích uhrančivých tmavých italských očí se na černobílých snímcích možná dovíme, proč muže tak přitahovala.

Největší operní árie Marie Callas mi sem tam zní po večerech v poslední době, když hloubám nad smyslem života. Musím říci, že jinak árie neposlouchám. Ale její hlas má něco velkého v sobě. Opět se dívám na fotky jejích šperků, které si dávala navrhovat. Je v nich rovněž. Láska, emoce, vášeň - tragika i bolest... Jako její role. Jako její život.

Od jejího životopisu vydaného u nás v roce 1975 (Supraphon), který se ke mně dostal nedávno z antikvariátu jako hezký dárek, s jejími fotkami z oper a se šperky na šíji, hlavě a rukách vyjímajícími se jako královna, vím, že na tu výstavu chci jít. A určitě taky půjdu. Příště si buď nezapomenu svůj novinářský průkaz - nebo na tom budu líp a dám osmdesát korun českých místo toho, abych si zašel na dobré italské těstoviny, hovězí vývar s celestýnskými nudlemi a k tomu pivo - kterému jsem dal v neděli přednost.

Těším se. To co jsem k té výstavě viděl do dnešního dne, a co vím o Callas samotné, mě přesvědčilo, že ještě do 23. března 2006 mě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze opět uvidí. Zvu vás tam taky...

Informace o výstavě

Maria Callas & Swarovski - Šperky na jevišti

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

ulice 17. listopadu 2

Praha 1

Otevírací doba:

úterý 10-19, středa - neděle 10—18,

pondělí zavřeno