Beznaděj II.
Kolečka zmatených budíků
se kutálejí po stráni
jak když do vrabců střelíš
a z vězení není úniku
když mříže tě od světa dělí
šedavý oblak se rozplývá
už bubnují ti naposled
a posloucháš stonožku
jak vesele si zpívá
svou ranní píseň o lásce...
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)