Sonda do ženské duše

Marek byl přesně ten typ chlapa, o kterém tajně sní pubertální dívenky i zralé ženy. Elegantní pětatřicátník, výška metr devadesát, svalnaté vypracované tělo,opálená pleť,husté vlnité vlasy a průzračně modré oči, které dokázaly lhát tak upřímně ...

Když jsme se poznali, oslavil právě třicítku a já měla čerstvých dvacet. Svět byl krásný, nic nás netrápilo, a oba jsme věděli, co od života očekáváme a co nám nesmí přes práh.

Markovou náručí prošly něžné blondýnky, rozumné brunetky i divoké zrzky, u mých dlouhých nohou rád klečel nejeden mladík i kmet.

Náš život měl prostě grády, ve značkovém oblečení, vonící nejdražším parfémem a naprosto opovrhující „obyčejnými lidmi“ jsme v Markově luxusním kabrioletu vyráželi, kam nás napadlo, samozřejmě pokud se tam nacházel stejně luxusní romantický hotýlek.

Svět byl krásný, a nás ani ve snu nenapadlo, že by tomu mohlo být někdy jinak. Po pár letech bouřlivého mládí jsme se vzali, pořídili si útulný domeček a krásná dvojčátka, která spokojeně vyrůstala v prostředí plném luxusu. Naší firmě se dařilo, Marek zdědil nějaký kapitál po otci, nic nám nechybělo. Roky plynuly, Marek oslavil čtyřicítku, ale pořád to byl kus chlapa, co stojí za hřích, denně cvičil, dopřával si masáže a úzkostlivě dbal na svůj zevnějšek, já se snažila o totéž, nicméně při dvou dětech a s přibývajícími roky to jde přece jenom hůř, takže mi čas od času hlavou prolétla vtíravá myšlenka, co bude, až nebudu tak dokonalá a krásná jako ve sladkých dvaceti?

Co bude,až se objeví první vrásky a nějaký ten špek ? Budu Marka ještě zajímat, nebo mě prostě vymění stejně jako nemoderní zboží ? Zaujme pak moje místo jiná, štíhlá kočička s hebkou pletí? Zprvu občasné myšlenky začaly narůstat do obludných rozměrů poté, kdy Marek přijal do firmy novou asistentku – nádhernou holku s blond vlasy do pasu, s figurou modelky a s očima plnýma obdivu svého šéfa. Když jsem své obavy ve slabé chvilce Markovi prozradila, jen se smál, ale s vytrácejícím se sebevědomím rostla má touha po dokonalosti, trápila jsem se denně v posilovně a skoro nejedla, takže jsem byla najednou štíhlejší než kdy předtím, pohled do zrcadla mě opět těšil, zase jsem nosila své oblíbené módní značky, opět jsem se dokázala smát, a dokonce jsem sama sebe dokázala přesvědčit, že jsem pro Marka jediná na světě ...

Krása těla se pro mne stala vším, takže jsem si už ani neuvědomovala, že ztrácím přehled o běžných věcech kolem, že se dokážu radovat už jenom z drahých a mnohdy zbytečných věcí, a závisti „obyčejných“ žen, které neoblékají nejnovější módní výstřelky a nevoní nejdražšími parfémy, smála jsem se těm obtloustlým chudinkám nakupujícím pro své upocené tatíky a zlobivé děti, věděla jsem, že mám báječného muže a nejkrásnější děti na světě, prostě rodinka jako z reklamy. Dávno jsem zavrhla myšlenky, že by tomu někdy mělo být jinak.

Občas jsme se s Markem sice pohádali,ale většinou o nic vážného nešlo, byl si vědom, jaké úsilí vynakládám, abych mu nedělala ostudu, byla jsem jeho krásná manželka a matka jeho dětí, neexistovalo nic, co by nás mohlo rozdělit. Trochu mne sice mrzelo, že mne Marek nezasvěcuje do svých debat s přáteli, ale nijak jsem to neřešila, když dokázali celé večery u vína vzrušeně probírat politiku, umění, techniku, vlastně mě jejich diskuse nudily, jednalo se o oblasti, v kterých jsem se příliš neorientovala, veškerý můj čas patřil péči o zevnějšek, měla jsem dokonalý přehled o módních trendech, neunikla mi jediná novinka ze života modelek a celebrit.

Žila jsem v iluzi, že právě tohle je prioritou našeho života. Čas mezitím plynul ...

Byla jsem tak zaslepená touhou po vlastní kráse, že mi život začínal unikat mezi prsty.

Marek zůstával stále častěji dlouho do noci ve firmě, děti už si dokázaly poradit i beze mne, dcera si našla brigádu u koní a syn vysedával hodiny u počítače, nedokázala jsem pochopit, že nesdílejí můj způsob života, představovala jsem si, že z dcery vychovám úspěšnou modelku, ale nebyla mi ani trochu podobná, a když jsem jí vytýkala pár kilo navíc, vysmála se mi ...

Marek měl spoustu plánů, k jejichž uskutečnění mě nepotřeboval, čas od času mě vzal do společnosti, ale nikdy jsme se dlouho nezdrželi. Nikdo mi nehádal čtyřicet, měla jsem krásný dům, dostatek peněz a spoustu času, mohla jsem být šťastná. Místo toho jsem si začala připadat zbytečná, jako krásná nepotřebná věc. Marek odjížděl na služební cesty,zůstávala jsem ve svém luxusním království stále častěji sama Rozhodla jsem se pozvat pár přátel na víkend, jako kdysi. Většina se vymluvila na práci, děti, starosti ... Přijelo pár starých známých, ale pohodová atmosféra se nevytvořila, vnímala jsem jejich zvláštní pohledy,ale nerozuměla jsem jim. Jako by něco nevyřčeného stálo mezi námi.

V pondělí ráno jsem se rozhodla, Marek se měl odpoledne vrátit, bylo mi jasné, že se nejdříve zastaví v kanceláři. Vymyslela jsem plán,pořád jsem ho milovala,potřebovala jsem ho. Do kanceláře jsem za ním poslední dobou téměř nechodila,ale tentokrát jsem byla pevně rozhodnutá. Dala jsem si záležet na tom, abych ten den vypadala skutečně dobře, bylo mi jasné, že Marek na svých služebních cestách potkává spoustu krásných dívek, které měly navíc kouzlo přirozeného mládí. Moje obavy však rozptyloval dojem, že Marka a jeho náročný vkus dobře znám, a že dívka, která by dokázala získat jeho srdce, by musela být skutečně velice dokonalá. Rozhodla jsem se Marka překvapit, počkat na něj v kanceláři, a až nic netušíc vejde, vášnivě ho přivítat.

Nedočkavě jsem jej vyhlížela pootevřeným oknem. A skutečně, nemusela jsem dlouho čekat, než Markův vůz zaparkoval pod okny. V autě nebyl sám, což mne trochu zarazilo, ale domnívala jsem, že přivezl nějakého kolegu, a svého překvapení jsem se nehodlala jen tak vzdát.

Na to, co se stalo vzápětí, nikdy nezapomenu. Marek vystoupil, galantně otevřel svému spolujezdci, poté z kufru vyndal invalidní vozík, postavil jej před otevřená dvířka, a v náručí z auta něžně vynesl dívku, kterou na něj opatrně posadil. Sklonil se k ní, láskyplně ji pohladil po vlasech a políbil. Ochromeně jsem zírala, jak ji veze mým směrem, po tváři mi stékaly slzy vzteku i lítosti, a ničemu, ale vůbec ničemu jsem nerozuměla.

Z jeho pohledu a gest jsem ale mohla jasně číst, co k té dívce cítí ...

Nebylo snadné smířit se s tím, že muž, kterému jsem obětovala roky života a kvůli kterému jsem po celou tu dobu žila v neustálém napětí a odříkání, kdy vše podléhalo mé touze po dokonalosti, mě dokázal vyměnit za postiženou dívku. Muž, který si mohl vybírat a po kterém toužila nejedna pěstěná kráska. Ptala jsem se sama sebe, proboha, proč ?

Moje obavy, že Marka okouzlí dokonalejší bytost, se nenaplnily. Přiznal, že dotyčnou dívku poznal už před několika lety, a že se do ní prostě zamiloval. Od začátku jejich vztahu věděl, že její postižení je nezvratné, ale to mu v lásce k ní nedokázalo zabránit.

Naprosto vše, oč jsem celé ty roky usilovala, dostalo nyní zcela jiný rozměr. Najednou jsem pochopila, že tělesná krása je k ničemu, když chybí duše. K čemu je krásná nádoba, když je prázdná ?

Nebylo snadné smířit se s poznáním, že celý můj dosavadní život byl jen a pouze nicotná a plytká záležitost. Najednou jsem porozuměla i svým dětem. Pomalu k sobě nacházíme cestu, ale než všechno napravím chvíli potrvá ... Zatím mám aspoň kočku, které po večerech vyprávím svůj zpackaný život. Naslouchá mi se zájmem ...

Život prý začíná po čtyřicítce ... Tak to mám největší čas.

( na základě skutečného příběhu podle vyprávění dámy,která si z důvodu mediálně známé profese přeje zachovat anonymitu napsala Agata Grey )