Druhý mezigenerační kulatý stůl pro ženy

V pořadí druhý kulatý stůl se ženami všech věkových kategorií uspořádala Agentura GAIA 27.11. 2006. Kulatý stůl se konal v rámci projektu „Quo vadis, femina? – vize žen o trvale udržitelném životě“.

Jeho cílem je popsat ženskou každodennost, ženské hodnoty a nahlížení na svět tak, aby se staly součástí hlavních myšlenkových proudů moderní společnosti. V závěru projektu koncem roku 2007 má být naformulována vize žen o společné budoucnosti a trvale udržitelném životě. Diskuse se zúčastnilo sedmnáct žen z Prahy, většinou středoškolsky či vysokoškolsky vzdělaných. Většina žen již měla zkušenost z některého z minulých kulatých stolů, pozvali jsme však i ženy nové, které se přihlásily během projektu, že mají o účast na kulatých stolech zájem. Stejně jako na předešlých generačních a jednom mezigeneračním kulatém stole zpracovávaly témata domácí práce, ekonomická nezávislost, společenská závislost a kdo vládne světu. „Témata projektu jsem vybrala na základě bohatých osobních zkušeností a práce se ženami od počátku devadesátých let. V různých životních obdobích se dotýkají každé ženy a jsem přesvědčená, že jejich analýzou lze situaci žen v naši společnosti mnohem lépe pochopit a změnit k lepšímu“ vysvětluje autorka a vedoucí projektu Marie Haisová a dodává: „Komunikace žen napříč generacemi je pro nás nesmírně důležitá, abychom mohli porovnat priority různých věkových skupin a najít konsensus v klíčových tématech a aktivitách“. Na druhý mezigenerační kulatý stůl byly pozvány jiné ženy než na předešlý kvůli srovnání, jak se obě skupiny liší ve svých názorech, ale především v čem se shodují.

Domácí práce

V souvislosti s domácností účastnice diskuse vyjádřily podobně jako předcházející skupina názor, že domácí práce stále zůstává společnosti skrytá, morálně a finančně nedoceněná, přestože jde prakticky o druhé zaměstnání, velmi náročné na čas a energii. „I když se v mnoha rodinách dnes lidé dokáží domluvit a práci si rozdělit, přetrvává skryté očekávání, že by domácí práce měla dělat hlavně žena“ uvedly v prezentaci výsledků své pracovní skupiny dvě vysokoškolské studentky. Účastnice diskuse dále upozornily, že toto očekávání může v krajním případě vést k domácímu násilí a psychické manipulaci se ženou. „Pokud mají dva lidé příliš odlišné představy o chodu domácnosti, může to způsobit rozchod nebo být záminkou k domácímu násilí. Ženy často domácí práce dělat musí, protože jsou terorizovány, když je neudělají. Ženě je vyčítáno, že je neschopná, když nedokáže doma udržet pořádek“. Podobně jako na jiných kulatých stolech naopak ocenily možnost placených služeb pro domácnost, které z ženy částečně snímají břemeno a lze v nich v finančně vyjádřit hodnotu domácí práce. „Novou příležitostí dnešních žen je placená domácí práce. Znamená to sice ekonomické zatížení domácnosti, ale zároveň způsob, jak domácí práci zhodnotit a usnadnit si život“. Další příležitosti v oblasti domácí práce ženy shrnuly slovy: „Je dobré si uvědomit, že řád a pořádek usnadňují život. Je v tom i příležitost, jak se domluvit a ulehčit oběma partnerům. Jde o to ustát řád a pravidelnost, nastolit nějaký systém. Např. děti nechápou, proč jsou domácí práce potřeba, ale časem pochopí, že když každý týden nevypereme prádlo, nebudou mít v čem chodit. Každý člen domácnosti by měl vědět, čím který z nich do domácnosti přispívá. V tom hraje velkou roli výchova. Společná práce buduje vztahy v rodině a lidé si více váží toho, co kdo doma udělal, protože to mají stále na očích“. Okrajově se ženy dotkly také otázky, zda má na chod domácnosti vliv věk rodičů: „V dnešní době došlo k posunu v nahlížení na starší rodiče. Často se mluví se o tom, že je možné rodinu zakládat později. Starší matka přestává být stigmatizována, což je dobře. Trochu jiná situace je u staršího otce. Starší otec se totiž většinou nechová jako otec, ale spíš jako dědeček a domácí práce přenechává zbytku rodiny. Navíc starší rodiče bývají úzkostlivější, více se upínají na děti a to se odráží na celkové atmosféře v domácnosti. Starší člověk má také pevněji vybudovanou svojí pozici, je autonomnější a konzervativnější. Proto může u starších rodičů nastat problém v domluvě, jelikož každý z nich je pevněji ukotvený ve svých zvycích.“

Ekonomická nezávislost

Na ekonomickou nezávislost účastnice diskuse nahlížely jako na jednu z cest ke zlepšení celkové situace ženy ve společnosti. Současný stav vyjádřily statistickým faktem, že ženy v celosvětovém měřítku vlastní pouze jedno procento veškerého majetku. „Dostatek finančních prostředků znamená pro ženu větší sebevědomí, možnost seberealizace, svobody pohybu a tím pádem i rozšíření myšlenkového obzoru. Navíc majetnější ženy mají větší možnost pozitivně ovlivňovat své okolí, podporovat charitu nebo ekologické projekty“ vysvětlila mluvčí jedné z pracovních skupin a dodala: „Peníze uklidňují. Můžeme s nimi mnohem snáze rozvíjet své záliby, dopřát dětem vzdělání, obdarovávat své blízké a dělat jim radost. Můžeme si také vybrat kvalitní zdravotní péči a tím pádem i pomoci svému zdraví“. Na druhé straně ženy vyjádřily znepokojení, že ve společnosti ovládané spíše egoismem a maximalizací zisku může bohatství u žen stejně jako u mužů být příčinou sebestřednosti, zotročení penězi, ztráty empatie a kontaktu s reálnými problémy společnosti. K tomu podle účastnic diskuse přispívá i fakt, že ekonomicky silných žen je velice málo a ve své pozici zůstávají osamělé. „Peníze vzbuzují závist a člověk se stává snáze vyděratelným. Ekonomicky nezávislé ženy navíc často dráždí i mužskou žárlivost“. A jaké další nevýhody mohou podle účastnic diskuse peníze přinést? „S penězi můžete společnosti nejen snáze pomáhat, ale také snáze škodit. Můžete ztratit přátele i osobní svobodu a paradoxně i schopnost rozhodovat o svém životě. Hrozí také výčitky svědomí, že vy máte peníze a ostatní ne“.

Společenská závislost

U tématu společenské závislosti se ženy narozdíl od předešlých kulatých stolů soustředily na konkrétní přínos žen pro celou společnost. Ten vidí především ve vnášení ženského principu a tzv. měkkých hodnot do společnosti. Zdůraznily však také ekonomické aspekty, neboť ženy stále berou v průměru nižší platy než muži a zcela bez finančního ohodnocení vedou domácnosti a vychovávají své děti, tedy jednotlivce, z nichž se společnost skládá. Za neméně důležitý přínos účastnice diskuse považovaly roli ženy při rozvíjení sociálních kontaktů a mezilidských vztahů. „Bohužel vliv společnosti na ženy je stále větší než vliv žen na společnost. Společnost může diktovat, jak má žena vypadat, co má dělat nebo kolik má mít dětí a to také dělá. Ženy zatím mohou společnost výrazněji ovlivňovat „jen“ výchovou dětí, ale to je zároveň jedno z nejdůležitějších“ konstatovaly ženy. Příležitost jak tuto situaci změnit spatřují v rozvoji komunitního života žen a ve větší popularizaci ženských témat a potřeb. „Média mají obrovský vliv na naše názory. Proto by v nich měly zaznívat názory na aktuální události z pohledu mužů i žen. Jelikož ženská perspektiva v médiích často chybí, dostávají se k nám v podstatě zkreslené informace. Ženám by také mohlo pomoci vytváření ženských skupin, kde by si předávaly své specifické zkušenosti a snažily se něco společně změnit“ shodly se ženy a dodaly: “Symbióza mužského a ženského principu přináší prospěch společnosti jako celku. Je důležité, aby společnost uznala a docenila specifičnost nejen ženské role, ale role každého člověka. Každý by měl mít možnost vybrat si svou životní cestu bez ohledu na své pohlaví“. Jako jednu z velkých společenských hrozeb vůči ženám uvedly zkreslený pohled na feminismus: „Když si ženy stěžují na nejrůznější problémy, společnost je často obviňuje z toho, že chtějí získat nadvládu nad muži. Jde ale přeci o to, abychom byly s muži rovnocennými partnerkami“.

Kdo vládne světu

Na druhém mezigeneračním kulatém stole ženy poměrně konkrétně rozpracovaly téma kdo vládne světu. Zatímco v předešlých diskusích ženy jmenovaly spíš abstraktní hodnoty, zde pracovaly s reálnými mocenskými vztahy. S první skupinou se shodly na tom, že světu vládnou bílí heterosexuální muži. „Položíme-li si otázku, kdo vládne světu, dojdeme k tomu, že zatím je to finanční kapitál, jehož nositeli jsou převážně bílí heterosexuální muži. Mohou to ale být i výjimečně silné osobnosti, muži i ženy. Někdo se také do pozice moci narodí a nemusí o ni bojovat. Sem patří i některé významné vladařky v historii“. A jaké příležitosti podle žen moc přináší¬? „Morálně silní jedinci mohou svět posunout pozitivním směrem. Silné osobnosti se však také snadno stanou manipulátory a zneužívají svou moc. Používají k tomu demagogie a usurpace. Jak víme, diktátorů bylo v dějinách hodně“. Účastnice diskuse se zamyslely i nad tím, proč světu vládnou především muži: „Muži skrze svou technickou zvídavost přicházejí ke spoustě inovací. To vede k rozvoji technologií, které mohou být k prospěchu i neprospěchu společnosti. Muži jsou také mnohem více než ženy schopni cíleného zaměření, často ovšem bez vidění věcí v širším spektru. Typickým příkladem toho je využití jaderné energie“. Za největší hrozby současných mocenských systémů ženy považují ohrožení Třetího světa, vykořisťování přírodních a lidských zdrojů, soustředění moci do úzkého okruhu lidí, eskalaci agrese, rozpínavost západní kultury a terorismus jako reakce uvedené fenomény: „U mužů je více typické soustředění moci do úzkého okruhu lidí, něco jako sdružování mužů do lovecké tlupy. U těchto skupin často vítězí prosazování vlastních zájmů nad obecným blahem. Jestliže jim něco projde, zkoušejí to dále a vyvolávají tím nenávist, která může vést i k terorismu. Za ním většinou stojí zoufalství a neschopnost se jinak bránit“ ukončily ženy svou úvahu a na závěr dodaly: „Naše závěry možná vyvolávají dojem, že špatně vládnou jen muži. Ale není tomu tak. Často se to týká se to i žen, pokud se dostanou k moci. Narozdíl od mužů k tomu však nemají tak velkou příležitost. Dále je důležité si uvědomit, že krom lidí světu stále více vládnou technologie, které od určité fáze začínají žít vlastním životem a my jsme v jejich vleku“. Z negativních vlastností, které svět ovládají, ženy jmenovaly zejména předsudky.

A jak hodnotí výsledky druhého mezigeneračního kulatého stolu vedoucí projektu Marie Haisová? „Jsem velmi spokojená. Ženy dokázaly vytvořit přátelskou a tvořivou atmosféru. Zároveň přišly s řadou nových podnětů, které na kulatých stolech dosud nezazněly, jako například vztah domácí práce a domácího násilí, podíl žen na kapitálu, ženský komunitní život nebo reálné hrozby současných politických systémů. Po dlouholetých zkušenostech s prací v neziskovém sektoru jsem si opět uvědomila, jak podstatné je pracovat s lidmi, kteří mají zájem pracovat na společné věci a přicházejí k nám pozitivně naladění. Možná to zní jako fráze, ale buďme k sobě upřímní, v Čechách se nosí spíš kritika a negace“.