Práce z domova – šance, nebo past?

Nejdřív jsem šla na téma svého článku analyticky. Zkoumala jsem práci z domova podle zákoníku práce, snažila se odlišit práci legální od nelegální. Zašla jsem do knihovny Gender Studies. Kverulovala jsem nad prací duševní a manuální, až mi svitlo. Našla jsem klíč, jak poznat, zda ženě práce z domova pomáhá ke skloubení pracovního života s rodinou, či zda je to jen další chomout, do kterého naivně vlezla.

Nepodceňuji hloubku výzkumů a v tomto zamyšlení na něj dojde. Neznám však mnoho lidí, kteří mají chuť se výzkumy příliš zaobírat. Proto radím – podívejte se na ženu! Koho máte před sebou? Jaké vysílá signály? Mohla by si na tričko napsat – jsem silná, spokojená, zvládám svůj rodinný a pracovní život? Používá „maličkosti“ jako automobil, firemní mobil, notebook jako naprostou samozřejmost? Netrápí se placením účtenek?

Žena sebevědomá

Pravděpodobně máte před sebou schopnou manažerku, odbornici nebo jednoduše šikovnou ženu, která má svému zaměstnavateli co nabídnout. Nebo je to žena, která šéfuje sama sobě. Většinou je hrdá na skloubení svojí mateřské a pracovní role. A proč by také nebyla? Práce z domova jí i v době mateřství zajišťuje nadstandardní příjem, může si dopřát zaplacení některých služeb – pomoc v domácnosti, najmout si chůvu. Nezapomíná kultivovat svůj partnerský vztah, uvolnit si ruce pro další vzdělávání, sport, koníčky, pěstování sociálních kontaktů. Je zvyklá energii vydávat, ale také si hlídá zdroje, ze kterých pravidelně znovu čerpá energii.

Některé firmy si začínají své pracovnice hýčkat, protože si spočítaly, že zaškolení a investice do nové odbornice je daleko nákladnější, než vytvoření podmínek pro pokračování práce v domácím prostředí. Firma nekupuje zajíce v pytli. Zaměstnavatel ví velmi přesně, koho má před sebou. Osvícený šéf ví, kolik by odchodem své léty prověřené pracovnice ztratil... Tam, kde to charakter práce umožňuje, vychází ženě vstříc i v době jejího mateřství. Jde většinou o profese, které lze vykonávat z domova díky vyspělým technologiím.

Žena uštvaná

Realita je ovšem taková, po světě neběhají jenom nepostradatelné manažerky, ale normální ženy. Chtějí mít děti a neztratit kontakt se svou firmou. Testují možnosti, se kterými přichází i nový zákoník práce od 1. ledna 2007 a na které si začínají pomalu zvykat i zaměstnavatelé: flexibilní pracovní dobu, práci jen několik dní v týdnu, zkrácený pracovní úvazek. Zde může dojít k negativnímu jevu, totiž tomu, že zkrácený pracovní úvazek může snadno přerůst do neviditelné práce z domova, která postrádá výhody. Narušuje život rodiny a není zaplacená. Pokud se žena stále honí, ale její reálný příjem připomíná kapesné, vsadím se s vámi, že ji sotva bere její partner vážně. Samozřejmě že vás práce může bavit a konáte ji dobrovolně! Dovolte mi kontrolní otázky. Co by se stalo, kdybyste náhodou s dobrovolnou prací přes čas přestala? Je to skutečně tak, že jde o vaše dobrovolné rozhodnutí? Nenamlouváte si něco? (V mém případě šlo většinou o poslední variantu, abych nemusela jít do střetů, které nemám ráda. Také to vypadá důstojněji.)

Do zaměstnání se chodí pracovat

Je třeba také spravedlivě zohlednit potřeby zaměstnavatele, který musí obstát v tvrdém konkurenčním prostředí. Nemůže fungovat jako sociální ústav. I pro šéfy představuje zaměstnávání žen na půl úvazku práci navíc. Nedokážou ještě důsledně pracovat s tím, že mají k dispozici ženu jenom na půl dne, tři dny v týdnu… Nezvyklý systém práce na ně klade mnohem vyšší požadavky při organizaci práce. Pokud se míjejí se svou podřízenou na pracovišti, nemusí fungovat komunikace na žádoucí úrovni a výkon a výsledky práce nejsou uspokojivé. Šéfa může nadmíru zatěžovat organizovat práci den předem kvůli ženě na půl úvazku, musí myslet cíleněji na její úkolování práce, psát e-maily místo přímého pokynu... Pokud nastane „průšvih“, je nepříjemné nemít kolegyni po ruce. Navíc profesionalita mnohých firem je posuzována podle toho, jak rychle reagují na dotazy, stížnosti, připomínky. Přítomnost ženy na zkrácený úvazek může skutečně brzdit rychle a operativně pracující tým lidí. Nahlížet kriticky hranice a reálné meze práce na kratší a různé flexy úvazky, považuji za seriózní zase ve vztahu k zaměstnavateli.

Ženy mezi dvěma mlýny

A jak se mezi těmito dvěma odpovědnostmi (rodinnou a pracovní) může cítit žena?Většina žen touží být dobrými matkami a zvládat dobře svou práci. Ve snaze, aby neztratily práci, se snaží dostát svým pracovním závazkům. Mohou ale sklouzávat i ke snaze se příliš zavděčit za možnost práce na půl úvazek nebo svou nepřítomnost vynahrazovat jinak. V době, kdy disponujeme mobilními telefony, připojením na internet doma, je časté, že ženy pokračují ve vyřizování pracovních záležitostí z domova. Pokračují v neviditelné a nezaplacené práci. Mohou vyřizovat korespondenci, domlouvat schůzky na další dny, věnovat se poradenství, připravovat podklady na další jednání… Tam, kde si na přípravu projektů, důležitých schůzek berou muži zcela samozřejmě studijní volno nebo čerpají náhradní volno, čerpají ženy ze svých rezerv (večery, víkendy, svátky). Zkušenější „harcovnice“ vědí, že při smluvení kratší pracovní doby jsou v praxi zřídkakdy respektovány smluvené hranice odpracované doby, natož pak čerpání nějakých výhod!

Ženy v závislejší a slabší pozici těžko odolávají manipulaci typu „my tady všichni pracujeme mnohem více“, „my pracujeme z přesvědčení“, „maximální nasazení patří k naší firemní kultuře“ atd. Pokud by žena logicky kontrovala, že zkrácenému úvazku odpovídá nižší plat a ztráta bonusů, asi by si brzy musela hledat práci jinde. To už nemluvím o tom, že pokud dochází k restrukturalizaci pracovních míst, půl úvazky bývají první na ráně. Některým zaměstnavatelům může vadit i praxe, kdy si žena vybírá dokonce svou řádnou dovolenou místo paragrafu (přestože zase žena zkracuje sama sebe a nemoc dítěte je objektivní překážka v práci). Vadí prostě to, že nemoc dítěte přichází neplánovaně. V době, kdy byly mé děti malé, jsem často prožívala nepřiměřené pocity viny. Dnes, přestože mě tento problém netrápí, se velmi přimlouvám za solidaritu s matkami.

Milující manželka

Ráda bych se ještě zmínila o jedné formě neviditelné práce z domova, o které se takřka vůbec nemluví. V naší společnosti pokládá mnoho žen za samozřejmost podporovat v kariéře manžela. Mám na mysli situaci, kdy oficiálně podniká muž, ale žena mu citelně pomáhá. Může vést administrativu a účetnictví, nabírat zakázky, zakázky realizovat, funguje jako součást vedení, pokud sama disponuje patřičnou kvalifikací. Může být spolumajitelkou firmy, ale také nemusí. Dokonce ani nemusí vlastnit živnostenský list. Léta může odvádět kvalifikovanou práci, za kterou by muž musel platit nemalé částky. Většina žen je solidární a investuje do svého manžela i „mega“ dávky emocionální podpory, ale i konkrétní práce. Vše je v pořádku, dokud z výsledků práce profituje celá rodina v podobě příjemného bydlení, vyššího životního standardu, kvalitního prožívání volného času, možnosti dopřát potomkům dobré vzdělání…

Ženě většinou nevadí, že není spojována s úspěchy firmy. Odvozuje svou identitu od profesního úspěchu svého muže. Navenek se prezentuje jen muž, jeho jméno, odborné kvality. Velkého šoku se může žena dočkat, pokud z jakýchkoli příčin přestane fungovat partnerství nebo dojde ke ztroskotání manželství. Jako zástupce firmy je vnímám muž. Je zvyklý sklízet obdiv, uznání, ale také finanční zisky. Pokud opouští rodinu, je to většinou i on, kdo odnáší logo, dobré jméno firmy, ponechává si konkurenční výhodu, stávající zákazníky. Proč by se někdo měl bavit s jeho bývalou ženou? Pokud se spokojíte s případným přáním štěstí do dalšího „svobodného“ života od zasvěcenějších klientů, nic neměňte. Ale vězte, že i tyto klienty patrně vidíte naposledy v životě. Pravděpodobně zůstanou na straně silnějšího partnera, což je v tomto případě váš bývalý manžel. V byznyse vyhrává silnější. Je to možná smutné a nespravedlivé, ale funguje to tak.

Vyhnu se popisu rozdělování společného jmění majetku. Další scénář probíhá podle toho, jakými morálními kvalitami disponuje váš (ex)partner a jak máte nastavenu předmanželskou smlouvu. Pokud patříte k typu „žena pomocnice“, kterým dělá radost, když se muž vrací z další úspěšné konference, těší vás jeho dobrý pocit z toho, jak ve světě obstál – mějte se na pozoru. Nejen že můžete dlouhá léta vykonávat neviditelnou práci z domova, ale lehce se sama můžete stát neviditelnou. Postupuji dál radu, kterou mi dal americký psychiatr David Daniels, světový odborník na výcvik v emoční inteligenci. Nezviditelňujte pořád druhé, zviditelňujte sebe. Buďte svým fun klubem. Byla to rada osobní, ale zkušený odborník konstatoval, že by ji v Čechách mohl dát šedesáti procentům žen. Dodávám, že radu za zhruba patnáct tisíc korun jsem získala díky laskavosti jedné firmy, která mi výcvik v emoční inteligenci dopřála jako bonus k autorskému honoráři.

Neviditelná práce pro rodinnou firmu

I když jde o práci pro rodinnou firmu, stavíte se do podřízené role, když například nemáte dispoziční právo k nakládání s firemním účtem (nejste dítě), nebyla jasně definována vaše pracovní nebo vlastnická pozice ve firmě. Okolnost, že se stáváte něčí manželkou, a můžete rázem získat více peněz než svou celoživotní prací, stále neznamená, že status manželky je pracovní pozice. Přestože mnohé ženy pro rodinnou firmu pracují, mnohé nemají například ani představu o reálných ziscích firmy. Mnozí muži si představují, že stačí, když dají partnerce „dost peněz“. Dnes nosí cedulku se svým jménem a pozicí ve firmě i pomocný personál, proto nevidím jediný důvod být „neviditelnou pracovnicí“. Neviditelná práce se do odpracovaných let nezapočítává a je jistě nemilé v babičkovském věku vysvětlovat nějakému úřadu, co jste to vlastně celý život dělala.

Pilotní výzkum práce z domova

Práce z domova, především ta méně kvalifikovaná nebo méně atraktivní, hůře honorovaná je stále velmi málo prozkoumaná. Proto v této etapě neškodí, pokud jsou podporovány i programy, které se otázkám rovných příležitostí mužů a žen věnují koncepčně Považuji za důležité upozornit na novou publikaci na dané téma - Práce žen z domova v České republice. Výzkum realizovala Evropská kontaktní skupina v ČR, o. s. Titul vyšel v rámci projektu „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“ koordinovaném Gender Studies, o. p. s. Jde o vůbec první pokus blíže nahlédnout tento fenomén.

Přestože publikace není rozsáhlá, výzkum pracoval s omezeným vzorkem patnácti žen, přinesla zajímavé závěry. Jako výhody ženy uváděly především časovou flexibilitu, pocit větší svobody, šetření času a financí odbouráním dojíždění, možnost přerušit práci a odpočinout si, možnost skloubení pracovního harmonogramu s potřebami rodiny atd. Při následné hlubší analýze však převážily nevýhody – flexibilita je často jen zdánlivá v případě zakázkové práce v termínu, zakázky jsou často finančně nevýhodné, práce je nepravidelná a nejistá, obvyklá je práce po večerech, v noci, o svátcích. Soustředění na práci ruší přítomnost dětí, často dochází k přerušování práce kvůli rodinným povinnostem. V publikaci můžete nalézt smutná svědectví: „Při práci jsem neustále zavřená doma. Pracuji pak i po večerech nebo přes noc, takže často celý den nevyjdu ven. Neumím oddělit soukromý život od práce. Nemám život, jen počítač.“ Jiná žena charakterizovala svůj životní styl následovně: „Manžel mi pomůže s dětmi o víkendu, přes týden nemá kapacitu. Moje práce je křečování.“

Mnohdy si ženy stěžovaly na stereotypnost práce, směšování pracovního a soukromého života, chybějící sociální kontakty, zpětnou vazbu a také to, že postrádají inspirující a vhodné pracovní prostředí. Často ženy za svůj „výdobytek“ práce z domova platí tím, že pracují v noci, o víkendech, v časové tísni. Přes den často svoji práci odsouvají a upřednostňují potřeby rodiny.

Hodnotu si dáváme samy

Myslím si, že intervence zvenčí (legislativa, podpora ze strany státu, více rychlostní mateřská dovolená, vstřícnější zaměstnavatelé) může pomoci k vytvoření lepších podmínek pro uplatnění žen na trhu práce jen částečně. Základ je v tom, jak ohodnotí veškerou svoji práci samotná žena. Někdy může pomoci vzít si adresář a zjistit, kolik peněz by vynaložila rodina, kdyby si na obdobnou práci v domácnosti musela někoho najmout. Dobré je znát i cenu své práce pro zaměstnavatele na trhu práce. Nebýt pasivní obětí, zkoušet různé možnosti, zvyšovat si kvalifikaci, využívat i neformálních kontaktů, vytvářet sítě stejně obratně, jako to dělají muži. Pak třeba poznáte, že doba mezi jednou a třetí hodinou nemusí být jenom rozhodováním, zda dítě vyzvednete po „o“ nebo po „spa“. Když jsem se v zaměstnání dostala na slušnější pozici, zjistila jsem, že v tomto čase lze vést i příjemné pracovní obědy. Hádejte, kdo v těch restauracích většinou sedí? Ženy pracující na půl úvazku to tedy rozhodně nejsou. A žena, která vykonává práci z domova? Jak kdy. Dívejte se přece. Zkuste se stát vnímavými pozorovateli. Já pracuji z domova a občas si dopřeji pracovní oběd v restauraci. Radu mám jedinou – dávejte si jednoduše pozor.

Celodenní fyzická přítomnost ženy doma svádí k tomu, aby se na ni automaticky delegovala zodpovědnost za chod celé domácnosti a péče o děti, přesto, že by se měla věnovat své práci. Tento stereotyp je daleko silnější než u žen, které odcházejí pravidelně do zaměstnání. Práce je jakoby „neviditelná“. Nemotivuje partnery k dělbě práce v domácnosti. V době nemoci dětí většina žen chápe jako svou povinnost se automaticky ujmout péče o děti. Muži zřídkakdy zvažují využití paragrafu na dítě. V případě žen středního věku se může přidružit také péče o blízkou osobu. Paradoxně tak ženy, které touží po skloubení pracovního a rodinného života, ztrácejí ještě více pocit autonomie, šanci se odreagovat od domácího prostředí, nalézat nové sociální kontakty. Mohou spadnout do pasti „dvojí směny“ s daleko nevýhodnějšími podmínkami. Očekávání partnerů zůstávají totiž podobná, jako by měli doma ženu v domácnosti.

Zátěž je možné vyrovnat především rovnějším rozdělením rodinných povinností mezi partnery. Práce z domova? Ano, ale jen za předpokladu, že zisky (nejen finační) převáží možné nevýhody. Je třeba být stále ve střehu, stále se sama sebe ptát „Kam směřuji?“, „Co mě blokuje v tom, abych byla spokojená?“, „Žiji svůj život, nebo jen tancuji, jak jiný bubnuje?“ Na shledanou v dobré restauraci.

Autorka Hana Kejhová je externí redaktorkou gitY.