Tři mušketýři na horách

Adam, Gusta a Petr, tři kamarádi již od školních lavic, si udrželi přátelský vztah až do dnes, i když od maturity se jejich životní dráhy rozcházely. Adam vystudoval medicínu, Petr se rozhodl pro výhodnou kuchařinu a muzikální typ Gusta se vrhl na všechno, nač se dalo hrát, nejraději měl saxofon.

Dnes již čtyřicetiletí ženáči se sešli, tak jako každý čtvrtý čtvrtek, na "pánské jízdě" na pivo v útulné hospodě »U Barvínků«, aby si trochu popovídali o všem možném, a aby si zahráli mariáš.

Od určité doby byli ostatními štamgasty nazýváni "tři mušketýři", neboť jakýsi vtipálek jednou namaloval jejich karikatury, jako Athose, Porthose a Aramise a hostinský Fořt je slavnostně pověsil nad jejich obligátní stůl. Čirou náhodou se shodovala začáteční písmena jejich jmen Adam, Petr, Augustin se jmény Dumasových mušketýrů, a tak se to poměrně rychle ujalo.

Dnes měli na programu projednat Gustův tajný plán na týdenní pánskou jízdu do hor. Tajné na tom bylo to, že chtěli nějak zařídit, aby v sousedním pokoji, jakoby náhodou, bydlely tři mladé, krásné lyžařky. To se ovšem nesměly dozvědět jejich manželky, aby si třeba neprávem nemyslely bůhví co. Všichni tři uměli jakž-takž lyžovat, jejich výkony nebyly nijak strhující, ale shodovali se v tom, že na horách je krásně a s lyžováním se to nemusí přehánět, důležitější je nachytat bronz od sluníčka.

Prvním bodem schůze bylo rozdělení funkcí a úkolů pro celou dobu pobytu tak, aby všechno klapalo perfektně a bez handrkování. Adam byl jakýmsi nejmenovaným bossem této trojice a jako majitel nového minibusu, byl pasován na ministra dopravy a ubytování. Zároveň pak coby lékař na felčara první pomoci. Petr, jako výborný kuchař a fajnšmekr, vyfasoval titul ministra výživy, zásobování, stravování a vyměšování. Muzikant Gustav se stal ministrem kultury a společenské zábavy, potažmo vína, žen a zpěvu. Jeho nástupním úkolem do funkce bylo zajistit tři mladší lyžařky, které by měly zájem ubytovat se v témže hotelu, kde údajně vybyl jeden rezervovaný pokoj pro jejich kamarády, kteří bohužel nemohou jet. Dostal na to měsíc času, a vzhledem k tomu, že bude hrát na různých předvánočních večírcích a tancovačkách, mělo se zato, že to Gusta zvládne bez nejmenších problémů.

Do příštího srazu mělo být už všecko prakticky zajištěno. Adamovi se podařilo zamluvit dva třílůžkové pokoje vedle sebe od pondělí 2. ledna v levném penzionu v Rokytnici. Petr již nakoupil patřičný proviant, jako slivovici, rum, víno a jiné nezbytnosti. Jediný Gusta zatím nesplnil očekávání, ale stran lyžařek vysvětlil, že z důvodu utajení je logicky nemohl přivést sebou, ale má už celou přehršli vážných zájemkyň, stačí si jen vybrat. Fotky však bohužel nemá, takže bylo dohodnuto, že je přivede až na takzvanou generálku den před odjezdem, kdy už musí být všechno stoprocentně jasné a do detailu vymakané.

Na novoroční generálku před odjezdem, jako poslední z trojlístku pánských cestovatelů, se do hospody dostavil Gusta, který ihned ode dveří vykřikoval: „Pánové, nebojte se, všechno je v suchu!“ Potom jim tlumeným hlasem sdělil, že tři krásné ženy přijedou za nimi o den později, kvůli rodinné záležitosti. „Právě ta, co má to auto, musí zítra neodkladně odvézt babičku do nemocnice, která má akutní zánět slintavky, nebo tak něco podobného“, vysvětloval přesvědčivě Gusta.

Adam si třel nervózně bradu: „Patrně myslíš zánět slinivky, ale o to tu nejde, my chceme vědět něco bližšího o těch tvejch šansoletkách.“

„Jo, jestli to nejsou nějaký hubený škeble“, zdůraznil Petr.

„Pánové, jsou to nádherné cirka pětadvacítky G-D-E, gé jako Gáby je něžná blondýnka s pomněnkovýma očima, dé jako Dana je plnoštíhlá hnědovláska s mahagonovým přelivem, typická vášnivka a dále é jako Eva, ale tu si ovšem zamlouvám pro sebe. Dana a Gáby jsou sestry, jedna z nich, nevím která, je o rok starší.“

„Na první pohled akceptuju Danu“, prohlásil rozhodně Petr.

„Pozor, když už tedy pomíjíme ducha, řekni aspoň jak vypadají po stránce anatomické, mám na mysli hlavně tu Gáby“, sondoval Adam.

„Nóó, prostě ideál, míry 90-60-90“, vyřkl odborný posudek Gusta a doplnil ho svislým vlnitým pohybem obou rukou.

„Mám dojem, že je tu řeč o kytaře“, poznamenal suše Petr, ale co ta Eva, vo tý ses zatím zmínil jenom jako vo svým privátním inventáři.“

„Má nádherně modelovaný nohy, a na to já letím“, přiznal Gusta.

Zasněžená Rokytnice je přivítala opravdu romanticky. Horší to už bylo s ubytováním, ty pokoje nebyly nic moc a topení na uhlí, záchody a koupelna na chodbě. Ten večer je však čekalo ještě jedno nemilé překvapení.

Když usedli po večeři k partičce mariáše, zavolali z recepce Gustu k telefonu. „To budou ty kočky“, zubil se Gusta, leč jeho obličej se při návratu z recepce značně protáhl: „To je malér, ty dvě ségry nemohou přijet, babička zemřela. Eva jede sama vlakem a máme na ni čekat zítra na nádraží a sice v pravé poledne.“

„Bingo“, ozval se Petr, „a ty’s to tušil, že jsou nejistý, proto sis zamluvil tu Evu. Sežeru svý boty, že ta mrtvá babička je jen tvoje slabomyslná vejmluva!“

„To není tak docela“, bránil se Gusta, „něco se stalo, já ani nevím co, prostě odřekly, ale nechtěl jsem vás naštvat a zklamat.“

„Tak to se ti teda povedlo“, řekl zklamaně Adam, „takže teď si můžeme nanejvýš zahrát o tu Evu mariáš!“ Petr nadšeně souhlasil: „Ano, já jsem pro!“

„To ne, pánové, já jsem ji objevil, tak mám na ni právo já!“, rozohnil se Gusta.

„Ne! Jsme gentlemani, necháme to na Evě o koho ona projeví zájem“, rozhodl Adam.

Druhý den v poledne stáli všichni tři mušketýři čerstvě oholeni a s umytýma ušima na nádraží, aby uvítali Evu. Místo ní však z vlaku vystoupily tři krásné lyžařky! V mušketýrech by se krve nedořezal – byly to jejich manželky Alena, Marta a Jana!

„Jéje, to je ale překvapení, naše milé ženušky, kde jste se tady vzaly?“, zachraňoval situaci první se vzpamatovavši Adam.

„Nojo, he-he, to je ale překvapení!“, opakoval po něm Petr.

„A jaký krásný a nečekaný překvapení! Nám tu bylo bez vás smutno!“, triumfoval Gusta.

„Pánové, ano, my jsme chtěly překvapit naše karbaníky! Vaše pánská jízda skončila!“

„Tak to se vám, holky, povedlo“, řekl co možná opravdově Petr.

„Ale já pořád nechápu, kde jste vzaly adresu a telefon našeho penzionu, vždyť na to bylo uvaleno přísné informační embargo“, divil se Adam.

„To víš, Adame, nejsme takové husičky jak si vy myslíte“, smála se jeho manželka Alena, „ale přiznávám, že nám pomohla náhoda a moje bývalá spolužačka z gymplu Eva.“

„Jaká Eva?“, zděsil se Gusta.

„No přece ta Eva, co se s ní znáš z hraní“, vysvětlila Gustovi jeho manželka Marta, „ta to z tebe, ty trumbero, chytře vytáhla kde jste zašitý!“

Alena se přivinula k Adamovi: „Víš, Eva nám taky řekla, že ti vaši tři kumpáni, pro které tady držíte volný pokoj, že bohužel nemohou přijet!“

„A tak víme“, dodala Petrova Jana, „že tu jeden pokoj volný i pro dámskou jízdu!“

„Fajn, takže je všechno v nejlepším pořádku“, řekl Petr a všichni tři záletní mušketýři si zhluboka oddychli...