Okno

Měla jsem pár týdnů po šestnáctých narozeninách. Jako jedináček jsem byla úzkostlivě vychovávaná svými přísnými rodiči. Táta úředník a máma učitelka, která vždy dbala více na to, co řeknou ostatní lidé, jen aby se o nás nepovídalo, protože na malém městě je každému vidět až do talíře.

Ve třídě jsem patřila mezi šprtny. Když někdo potřeboval ode mne opsat úkol, či napovědět při písemkách, to nebyl problém, každý věděl, že se na mě může spolehnout, ale jinak nic víc. Nikdo mě nepozval na mejdan nebo rande a já tiše záviděla ostatním holkám, které měly jen starost co si na sebe obléct a jak se podle poslední módy namalovat, aby se co nejvíce líbily klukům. Byla jsem takové ošklivé káčátko.

Učení mě bavilo a chtěla jsem se dostat na vysokou. Zatím co spolužáci chodili po různých mejdanech, já jsem musela sedět jako puťka doma a večerní výlety za společenským životem se skládaly z pravidelných návštěv divadla a koncertních síní v doprovodu rodičů. Máma rozhodovala co si na sebe obleču a stále jsem byla pod jejich přísným dohledem. Že bych chtěla chodit v džínách a tričku, bylo nepřípustné.

V té době jsem se velmi často dostávala do hádek s mámou a pomalu se to stávalo pravidlem. Jediný táta do našich konfliktů nezasahoval, pro něho bylo důležité, abych nosila ze školy výborné známky a to mu k jeho spokojenosti stačilo.

Jednoho rána jsem se pohádala ošklivě i s tátou a tím můj vzdor vůči rodičům ještě zesílil. Věděla jsem, že se chystá tajný mejdan na druhém konci města a tak jsem se domluvila s kamarádkou, že mi půjčí nějaké oblečení a vyrazíme tam spolu . Večer jsem bez vědomí rodičů odešla ke kamarádce, kde jsem se převlékla, namalovala a společně jsme se vydaly za zábavou. Když jsme dorazily na místo, společnost skládající se ze spolužáků a jejich kamarádů, které jsem neznala, byla již pod vlivem alkoholu.

Můj příchod se neobešel bez jízlivých poznámek spolužáků, že jestli jsem dostala od rodičů propustku a co tam dělám, když nejsem zvaná. Když mi někdo podal do ruky sklenku s bublinkami, vypila jsem ji jako vodu. Abych zapomněla na hádky doma a uštěpačné poznámky , pila jsem bublinky jako vodu. Bylo to sladké a moc dobré, ale to už jsem neslyšela kamarádku, jak mě říkala, abych už nepila, že nebudu schopna odejít domů. Po každém tanci následovala sklenička a přibyl do toho i tvrdší alkohol. Pamatuji se jen, že jsem byla v náručí nějakého kluka a potom jsem se propadla do tmy.

Když jsem se probudila, hlava mi třeštila, žaludek odmítal poslouchat a nevěděla jsem, kde jsem. Ležela jsem v nemocnici, kam mě moje kamarádka nechala odvézt přivolanou sanitkou. Paní doktorka mi vysvětlila, že jsem měla otravu alkoholem a měla jsem štěstí, že mě přivezli včas. Stačil na to výplach žaludku. Lékaři si promluvili jak se mnou, tak s rodiči a žádné výčitky z jejich strany se nekonaly. Za dva dny jsem byla propuštěna domů.

Trest za moje chování ale měl teprve přijít. Zjistila jsem, že jsem tu noc nevypila jen hodně alkoholu, ale že jsem také prožila svoji první sexuální zkušenost. Každá holka si přeje, že to první milování bude tím nejkrásnějším dnem v životě, ale já nevěděla ani s kterým klukem to bylo, protože si z toho večera skoro vůbec nic nepamatuji. Cítila jsem se hrozně a nikomu jsem o tom nemohla říct, protože by to nikdo nepochopil a když se očekávaná menstruace nehlásila, začala jsem mít velký strach. S přibývajícími dny očekávané menstruace se mi v hlavě honily ty nejčernější myšlenky. Ve škole jsem nebyla schopna se ani pořádně soustředit na učení. Nevěděla jsem, co budu dělat. Po šestnácti dnech se očekávané dny dostavily a mně spadl ten obrovský kámen ze srdce. Všechny ty dny čekání, byly pro mě tím největším trestem za moji hloupost, kterou jsem si mohla zkazit celý svůj život.