Rodiče na střídačku: Příběh o tom, co prožívají děti v rozvedených rodinách (1.část)

"Jako mladá dívka a žena jsem nikdy nesnila o manželství. O to méně o
rozvodu. Asi proto jsem ani na jedno nebyla připravená. Co mě ale zasáhlo
nejvíc, byla rozbitá duše mého syna. Roky jsem se trápila výčitkami za
způsobenou bolest a zmatky z jeho pocitu ztráty bezpečí. Stále jsem si
představovala na co myslí a pátrala po snech, které ho dlouho po odchodu
otce vyháněly v noci z postele. Proto jsem se rozhodla za nás za oba napsat
příběh naší rodiny, abych dodala odvahu všem rodičů a dětem, kteří prochází touto těžkou životní zkouškou." Autorka

Chtěl bych bráchu, ségru, psa nebo motorku

Jmenuji se Vítek a brzo mi bude 6 let. Za chvíli totiž budou vánoce a hned potom mám narozeniny. Bydlím s mámou a tátou ve velkém bytě v Praze. Nemám žádné sourozence. Pořád je prosím, aby mi nějakého pořídili, a je mi jedno, jestli to bude brácha nebo ségra. Ale máma říká, že další dítě by byla práce navíc a že zrovna teď toho má moc, protože budeme mít kavárnu, kde se bude prodávat čaj a káva a džusy a coca cola a tady dorty a zmrzlina. Táta zase říká, že on by chtěl raději motorku. Motorka tedy taky není špatná, ale přece jen bych chtěl raději toho bráchu. Mám bratrance Kubu, ale to není to samé, protože ti si se mnou nemůžou hrát každý den. A to bych zvlášť teď, když naši pořád jezdí stavět to café, hrozně
potřeboval.

Ráno jdou do práce, já do školky a večer zase odjíždí pryč, aby bylo co nejdřív
otevřeno, a my jsme měli hodně peněz. Když tedy nechtějí mít další dítě, poprosil jsem je alespoň o psa. Ale toho taky nechtějí, prý už tak mají dost starostí se mnou a kdo by s ním chodil ráno ven, oni že vstávat dřív nebudou. Táta zopakoval, že jediné, co je ochoten si pořídit, je ta nová motorka a máma vzdychla a řekla, že se z něj jednou zblázní.

Jenomže oni nevědí, jaké to je spát v tom velikém pokoji docela sám. Nakonec se
nemůžu rozhodnout, jestli bych raději toho pejska nebo sourozence, ale je mi to vlastně jedno, hlavně, kdyby to už bylo brzy. Asi jednoduší by bylo to zvíře. To stačí koupit v obchodě nebo si ho vzít od nějakých lidí, kteří mají hodně štěňátek a potřebují je někomu dát. Ale takové dítě, to je daleko složitější. Máma mi to vysvětlila, takže vím, že úplně nejdřív musí být maminka a tatínek, kteří se mají rádi. To je hrozně důležité. Ty si potom spolu lehnou do postele a musí si vyměnit spermie a vajíčko. A z toho vajíčka se potom mamince v bříšku začne rodit mimino. Nejdřív je s ní spojené takovou jakoby šňůrkou a je docela maličké a potom roste a roste, až už se dovnitř nemůže vejít a tak začne hrozně kopat a v porodnici ho pan doktor musí vyndat mamince z břicha a celé to trvá docela dlouho, asi tak rok, ale ne úplně celý.

Já na tom nechápu několik věcí. Tak zaprvé mi není úplně jasné, jakým způsobem se vyměňují ta vajíčka a spermie. Pak taky nevím, proč musí rodiče ležet v posteli a nejde to zařídit taky někde jinde. Ale nejvíc divné je, kudy to dítě vyleze ven. Prý de tam taková dírka, ale já jsem se koukal a žádnou tam nemám.

Pořád někam jezdíme s ostatními rodiči, kteří jsou kamarádi těch mých, a mají taky děti, takže to není zas až tak úplně špatné. Jenomže poslední dobou s námi často mamka na víkend vůbec neodjede. Pořád pracuje nebo spí. Já bych byl raději, kdyby zůstala se mnou doma jako mámy ostatních dětí ve školce. Zjistil jsem, že když má nějaký spolužák mladšího sourozence, tak jeho maminka přestane chodit do práce a to je další důvod, proč bych jednoho taky chtěl. Ta moje chodí do práce úplně pořád. Proto jsem byl už v jesličkách, kam skoro nikdo z naší školky nemusel. Jenom Honzík, ale to se nepočítá, protože jeho táta je z nějaké jiné země a tam je to prý normální.

Nevím, na co potřebujeme tolik peněz, kvůli kterým já musím zůstávat ve školce poslední. Táta má auto, máma taky, každé léto jezdíme k moři a letos tam pojedeme dokonce i na Vánoce. To tedy bude hustý, protože u nás před domem je plno sněhu a my už za pár dní budeme ležet na pláži a stavět hrady z písku. To si vůbec neumím představit. Dostal jsem už i kolo a nové lyže a mám i hodně hraček. Jenom ještě potřebuju autodráhu, ale tu mi prý přinese Ježíšek.

Kniha vyjde v září 2010.
více na www.neviditelnezeny.estranky.cz

Rodiče na střídačku

Autorka: Lucie Asenová

Příběh o tom, co prožívají děti v rozvedených rodinách