Mám doma velké dítě. Co s ním?

Zuzka se ptá:

Dobrý den, mám na vás dotaz. Ráda bych věděla co si asi myslí přítel o naši situaci, protože já už opravdu nevím. Jsme mladí, 23 a 26. Máme 8mi měsíční holčičku. Žijeme spolu už 4 roky. Od začátku jsme věděla že je přítel línější, já ostatně taky. Ale nějaký ženský pud mě vždycky donutil nenechat si z bytu udělat chlívek. Docela nám to klapalo. Od té doby co máme dceru si ale uvědomuju že přítel doma na nic ani nesáhne. Je tak zvyklý už z domova. Byl v podstatě jedináček, má dva 15 let starší sourozence a jeho máma si ho opečovávala. Už v těhotenství jsem se bavili o tom, že mi bude muset více pomáhat, všechno mi to odkýval, souhlasil.... Jenže dcera se narodila a skutek utek. Ano, všechno stíhám, nehroutím se. Ale už toho mám občas po krk. Od rána běhám kolem malé, navařím ,ulidím, umyju nádobí...krmím a uspávám. Prostě každodenní kolotoč, který končí v osm večer, kdy dcera usne. Přítel pracuje na tři směny a prvcní co udělá když přijde z práce, tak si jde lehnout a nebo si sedne k počítači, na uši sluchátka a sedí tam hodiny, klidně až do večera. A při tom občas zaskuhrá jak je unavený, co ho všechno bolí, a že musí brzo vstávat...atd atd. Já chápu že denně pracuje8 hodin a má to náročnější než já, ale já doma lítám od rána do večera. Když ho poprosím ať mi něco pomůže, tak většinou jde k malé, jenže po chvíli neví co s ní, tak mi ji předá a jde opět k počítači. Když už se vytočím, že by aspoň mohl umýt nádobí, tak ho umyje, ale pak týden poukazuje na to, že přece myl nádobí. Navíc neustále nechává všude povalené oblečení, nářadí... když mu to po pár dnech snesu na hromadu tak mi ještě vynadá že mu v tom dělám bordel. Já už nevím co s ním. Nechci mu přikazovat co má dělat. Ale někdy mám pocit že mám doma ty děti dvě. Přitom jinak dokáže být fajn, když jedeme třeba na výlet, nebo nakoupit, tak je to super, věnuje se i malé. I když mám pocit že je to občas jen proto aby se okolí předvedl jak je skvělý táta. Prosím poraďte jak na něj. Hlavně proto, že plánujeme druhé miminko (s tím přišel hlavně on, aby byli blízko u sebe). Mě to nevadí, ale nemíním doma dělat služku dvěma dětem i jemu Díky za radu. Zuzka

Milá Zuzko: Určitě máš dnes doma děti dvě, o tom nepochybuji. A že ta změna přerodu "dítě v muže" půjde ztuha - pokud vůbec - je mě nad slunce jasné. Téměř třicetiletého chlapa, který dvacet let žil doma opečováván maminkou, kde evidentně nemusel hnout prstem - už těžko změníš. Hodně těžce. Nicméně, má rada by byla asi tvrdá - pokud skutečně nechceš skončit ještě hůř - tedy jako služka ne dvou "dětí", jako dnes - ale služka tří dětí. Moje rada zní. Jasně mu dát najevo, že tudy cesta nevede. Konec. Šmitec. Ende. Schluss. Ano, bude prskat, omlouvat, vymlouvat, (možná) křičet, vztekat se... Vydrž. Jak mu to dáš najevo v praxi, to si už musíš vymyslet sama. Jestli více jako "krk", nebo jako "hlava". Jinak to, že dělá osm hodin - jej skutečně neomlouvá. A už vůbec ne, že jednou za týden umyje nádobí, nebo utře prach... Otevírá se mi kudla v kapse, když jsem to četl, jak typický "jedináčkovský" je ten Tvůj chlap, který vůbec nevidí, co vše musí udělat žena, aby bylo miminko čisté, zdravé, napapané a domácnost v pořádku - jak si Tě vůbec neváží... Přinese Ti alespoň květinu sem tam za to, co děláš?!? No, ještě bych Ti chtěl říci, že ani já tedy nejsem o moc lepší, než ten Tvůj. A to nejsem ani jedináček, a maminka mě s bráchou cpala vysavač do ruky každý týden. Tím chci říci, že my mužové tak nějak skutečně těžce chápeme pro vás ženy úplně samozřejmé věci jako úklid... Ale v žádném případě to s tím svým nevzdávěj, neakceptuj jeho postoj... A představ si navíc na chvíli, že to druhé vaše dítko bude kluk. Co myslíš, že z něj vyroste, když bude vídávat tatínka tak, jak jej popisuješ? Myslíš, že jej pak dostaneš taky k úklidu? A jdi ještě dále... Chceš vychovat svého syna pro jinou ženu takového, jak vychovala Tvá tchýně toho Tvého? Řídíme se svými vzory z mládí... U toho skončím. Nedej se. I když jsem často sám mačo v životě - dnes stojím plně na Tvé straně. Když tak mi jej pošli, já mu to vysvětlím u piva... Drž se...