Když jsem si všimnul příběhu paní Žanety, nejdříve jsem se chtěl skutečně jen zapojit do diskuze probíhající pod článkem. Ale čím víc jsem o problematice přemýšlel, tím víc jsem měl chuť podělit se i se svým příběhem. Lépe řečeno, nakonec jsem k tomu opravdu sám došel, že je to již dlouhodobý problém a příběh z opačné strany.
Paní Žaneta má pocit, že je na všechno sama. V naší domácnosti a v naší rodině je to přesně naopak. A to mě velmi trápí. Rád projevuju manželce úctu a lásku tím, že jsem ochotný jí se vším pomoci. I když je ona na mateřské a já chodím do práce. I přes mou únavu vždy jdu a pomůžu. Respektive chci pomoci. Ale nejčastější věta u nás doma je JÁ SAMA. Slyším pořád jen: „To nádobí nech, na prádlo mi nesahej, ještě bys to zabarvil, ne, nakoupím si sama, ty ani nevíš, kde mají pečivo, ne, malého nepřebaluj, máš neohrabané ruce, ne, nevař, zbytečně moc solíš, ne, já si tam zajedu a vyřídím si to sama.“ Tedy všechno sama, sama, sama. Ale mně to šíleně vadí. Přesně jako paní Žaneta pak moje žena padá večer do komatu a kudy chudí, tudy trousí, jak je unavená. Přitom ale pomoc striktně odmítá. Když se s ní o tom snažím promluvit, nechce. Odbude mě tím, že na hloupé debaty o ničem nemá čas. Já jí to i věřím, že na moje bolístky nemá momentálně čas, ale kdyby si nechala pomoct, času by přeci měla podstatně více. Nerozumím tomu, proč se pohled žen a mužů v této oblasti tak diametrálně liší. Proč se chová jako mučednice a všechno si potřebuje oddřít. Komu tím prospěje? Sama je zničená a častěji se hádáme. Do toho pláče náš malý synek a všem tečou nervy. Když pak vybouchne, utrhne se na mě s tím, že toho má prostě moc, že jí s ničím sám od sebe nepomůžu.
Opravdu se v tom ani trošku nevyznám a jen doufám, že tohle se časem všechno srovná. Až syn povyroste a nebude se muset stále skákat jen okolo něj, snad se mi podaří to své ženě trochu osvětlit i z mého úhlu pohledu. Vyříkat si, co bylo špatně. Rád bych došel k tomu, abychom se pochopili, ale zatím mi to přijde den ode dne míň reálné.
Michal, 31 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Milý drahý Michale, moc lituji, že nejste o cca 20 let starší - já bych Vás do svého "života" brala ihned a bez "keců" - nezbyde mi než Vaší paní jen a jen závidět.. bohužel si myslím, že pokud máte na jednu věc tak moc rozdílný pohled nezbývá Vám než se smířit s tím, že se nic nezmění a jen se časem budete vypořádávat s následky této rozdílnosti.
Pravda je na obou stranách. Pro soudržnost a pohodu v rodině je prima, když se na domácích pracích podílejí oba. Doporučuji vám však spíš se angažovat v takových mužnějších nebo genderově neutrálních pracích :-) Manželka má objektivně posuzováno nejspíš pravdu. Vypere bez rizika poškození prádla, nakoupí rychle a dobře apod. Muži nebývají z domova vedeni k péči o domácnost. Jsou schopni se to dobře naučit, ale vaše manželka má teď příliš starostí s dítětem na to, aby se starala o další, např. mu láskyplně vysvětlila, že prádlo se pere na 30, 60 a 90 a vždy se navíc rozdělí na bílé a barevné. Zkuste jí víc verbálně ocenit za výkony, které podává. A že pořád přitažlivá. A že ji máte pořád moc rád. Upřímně řečeno, po tom touží. Tu domácnost zvládne levou zadní. Stane-li se z vás hospodyňka, je možné, že jí přestanete imponovat a začne se se zájmem ohlížet po nějakém mužném typu.
Podobně jsem to měl s bývalou. Když jsem vyluxoval, šla a vyloxovala znovu. Když jsem umyl nádobí, šla a umyla je znovu. To stejné, když jsem dal prádlo do pračky atd. Bohužel už spolu nejsme.
Ale no tak Axino, nedělejte z mužů nesvéprávné hlupáky. Roztřídit prádlo a zmáčknout 3 tlačítka na pračce zvládne každý. To stejné s nákupem. Však mu může udělat seznam a on může nakoupit cestou domů z práce. A to stejné ostatní věci. V tom to není. Paní prostě má mindrák, že bez ní a malých brambor by prasata neměla co žrát. Možná máte pravdu v rom, že víc ji oceňovat by jí pomohlo na bolavé sebevědomí. Ale aby manžel nesměl ani přebalit své dítě ? To jsme ve středověku ?
StK, netušila jsem, že chodíte na babinet :-) Svět je malý... K problému: o přebalování dítěte jsem se nezmínila. Ale myslím, že muži se do toho obvykle nehrnou a nijak se necítí dotčeni, když je jim dáno na srozuměnou, že se to od nich neočekává.
no ale tady se do toho hrnou .. jinak pravda, určitě jsou v domácnosti i jiné věci a ty si můžete vzít za své a pro jistotu se ani neptat .. třeba nová pracovní deska do kuchyně za starou atd atd .. manželka asi bude prskat no ale sama ji těžko vymění ..
No Michale.. Zažíval jsem to samé, plus ještě výhrady, že doma nic nedělám... A že je žena sama, protože já jsem stále v práci...Nezlepšilo se to, když syn odrostl a manželka začala pracovat. Rozvádím se. Snad budete mít více štěstí.
Michale, zkusila bych místo "já ti pomůžu" položit otázku "jak ti můžu pomoct". Např: Já vím, že neumím složit prádlo (naplnit myčku, přebalovat, vařit) tak, jak to děláš ty, ale rád bych ti s tím pomohl, tak mě to prosím nauč, jak to je potřeba udělat. Choďte za ní, dívejte se, co dělá, jak to dělá, ptejte se proč to dělá právě takhle - třeba proč je důležité dát na opruzenej zadek právě tuhle mastičku, když minule dávala jinou, třeba se vám dostane vysvětlení, jak poznat opruzeninu od plísně... A náhle pochopíte, jak velká pomoc je, udělat něco přesně tak, jak dělá ona a jak to ona potřebuje. I kdybyste byl na nákupu zezačátku dvě hodiny - s ní a s jejím výkladem a komentáři - časem to stáhnete na 45 minut sám a třeba jen v telefonu s vyfoceným obalem od rýže, protože to je přesně ta, kterou máte tak rád a jiná značka už nemá tak dobrou:-) A když ne, pak je to opravdu JÁSAMAsyndrom:-) Pak je největší pomoc uvolnit jí ruce od dětí, kdykoliv to jen trochu půjde, aby to všechno mohla udělat sama a v mnohem kratším čase. Třeba pak zbyde i nějaký na Vás.
Dobrý den, MIchale. Je skvělé, jak se snažíte zapojit do domácích prací! Vaše paní je se svým přístupem ve vaší generaci už spíš výjimka. Většina žen by vaše úsilí ocenila - určitě neplatí "ženy chtějí být na všechno samy". Vidím z okolí, že muži vaší generace přebalují, vaří, perou a věší, podílejí se na nákupu i na úklidu zcela běžně. I ti velmi vzdělaní a s hodně dobrou prací. Když jsem četla váš příběh, chtíc nechtíc jsem se na něj dívala, jako kdybych měla vaši paní přijímat do práce. Nepřijala bych ji. Jásámismus je jeden z nejhorších nešvarů, který člověk pro práci může mít. Je to nedůvěra k lidem okolo (neudělali by to tak dobře jako já) nebo potřeba vyčnívat, neschopnost týmové práce a cesta k chybám, protože unavený člověk častěji chybuje a je častěji nerudný, zatrpklý a nespokojený. Jásámismus vede nevyhnutelně k tomu, že ostatní okolo svou snahu pomoci časem vzdají, na přetzíženého člověka se nabaluje více a více povinností (nebo si je nabaluje on sám) a z přetížení se hroutí. Vaše paní si ten přístup asi přinesla z rodiny, ale není to dobrý vklad do života. Proč si vás brala, když vám nevěří? Je ovšem možné, že vaše pomoc s domácími pracemi vás v jejích očích shazuje, že vás má za babu. Posaďte se spolu, řekněte jí, že si vážíte toho, co všechno zvládá, ale chcete jí pomoci, abyste měli i více času pro sebe. Domluvte se, jaké jsou práce, ve kterých vám důvěřuje. Opravy domácích spotřebičů - zvládnete je? (Ty jsou v domácnosti potřeba každou chvíli.) Kutilské práce, vylepšování domácnosti. Technické vychytávky. Výroba hraček pro děti. Jestli k těmto pracem máte vztah, asi se domluvíte snadno. Jestli ne, domluvte se, jaké práce vám svěří a naučí vás je. Klidně jí řekněte na rovinu, že její přístup vás zklamal, protože jásámismus je opravdu špatný charakterový rys, bude s tím mít v životě potíže.
Moje hlava mi nebere proč si některá žena stěžuje že je pořád sama když je manžel v práci.Jsou ženy které jsou samy protože je jejich manžel po práci denně s kamarády,nebo v hospodě,nebo "dělá přesčas"a má milenku.To by chtěla?Nebo by chtěla ten případ kdy by byla denně celý den doma s manželem,který "hledá práci"několik let?Dnešní ženské jsou některé pěkně zpovykané a rozmazlené fifleny.
U nás doma vaří i manžel. Je to pro mě velká úleva. Já mu kolikrát říkám, že každé jídlo, které připraví někdo druhý je pro mě výborné. Je bez práce. Nikdy mě nenapadlo ho odhánět nebo mu nadávat. Spíš mu dám najevo, že si toho vážím. A tak je to se vším. S jeho pomocí se mám líp.
Přikláním se k názoru Starého kocoura - můj manžel např. umí nejen uvařit, ale i nakoupit, uklidit, vyprat, stará se o 2 hroby, má pole, zahrádku, je člen mysliveckého spolku, zajde za kamarády, na sraz spolužáků a to ještě chodí do práce. Jen nevím, jak to všechno stíhá, musím uznat, že tak dobrá nejsem....
A není to třeba i o tom, že si jeden libuje, jak je nepostradatelný a chce to dávat na odiv světu, že jemu to tak nejvíc vyhovuje a to právě proto, že jinak neví, co by si jinak vlastně s tím ušetřeným časem počal? Jsou situace, jako malé dítě v rodině, kdy je přece každá pomoc vítaná a dobrá. Žena jistě uvaří i uklidí rychleji a dítě přebalí zručněji. Ale nevyplatí se být tak krátkozraká, že si neuvědomí podstatný fakt: Jednou bude mít dětí víc, může být nemocná, stará, půjde po MD do práce, bude muset dvakrát týdně jezdit pomáhat rodičům. Pak by jí byla každá pomocná ruka skutečně ku prospěchu. A ona dneska ještě neví, že ten chlap, kterého od začátku odháněla, ten jí už nepomůže, protože si zvykne, že to ona stíhala sama a dle svých slov si vše udělala líp. A bude další problém: milá Sally, ten můj chtěl tři děti, postavili jsme barák, máme stárnoucí rodiče, to se mám jako uštvat? Proč nechápe, že jsem na všechno sama?
Ona si chce hlavně postěžovat. Buďte rád, že svou potřebu neustálého střídání poztivních a negativních emocí (ženské to prostě potřebují, ty nemohou být setrvale v pohodě jako chlapi) řeší takhle a že třeba nevyvolává neustálé hádky o ničem :-)