Jsem rozvedená dáma v letech. Můj manžel byl hrubián a proutník. Mám s ním dvě dcery, které už mají vlastní rodiny. Holky jsou samostatné a šikovné. Co se jejich výchovy týče, jsem na sebe hrdá, že jsem to takto dokázala. Máme fantastické vztahy a jsem na ně velmi pyšná. Po rozvodu jsem tehdy nějaký čas byla sama a soustředila se na práci, a na holky. Když byly dcery větší, objevilo se v mém životě i pár milenců. Nikdy jsem si žádného nestěhovala domů. Holky mnohdy ani nezaznamenaly, že nějakého milence mám. Když pak byly zase o něco starší, jasně jsme si vyložily karty na stůl. Obeznámila jsem je s tím, že nejsem typ matky a ženy, která se rozkrájí pro děti a svůj život nechá ladem. Nic takového. Ani s tímto nikdy problém nebyl. Dlouho jsem pak tedy žila s partnerem, který byl báječný chlap. Před čtyřmi lety ale bohužel zemřel. A do života mi po jeho smrti vstoupil další muž. Je fantastický, ale jeho velkým problémem je jeho dospělý, líný a nesamostatný syn. Ač to zní sebehůř, je to bohužel tak.
Jak jsem už zmiňovala, jsem dáma v letech. Nemám se svým věkem žádný problém a svůj život mám ráda. Nedokázala jsem si ale tehdy představit, že bych po smrti Jiřího chtěla zase znovu s někým bydlet. Ať u sebe, nebo někde jinde. Ale člověk své postoje může změnit, má-li k tomu dobrý důvod. A já jsem ten důvod před rokem našla. Když jsme se s mým současným partnerem poznali, hned jsme si padli do oka. Jezdili jsme po výletech, na hrady, zámky, na koncerty, chodili jsme na kávu a tak dále. Moc jsme si to užívali. Jezdili jsme na mou zahrádku a tam společně pracovali. Všechno bylo moc hezké, a vlastně pořád je, ale nesmím se potkat s jeho synem. Jakmile jsme spolu tváří v tvář, zfackovala bych ho. Je mu už 35 let, ale stále žije se svým otcem. V životě nebyl nakoupit, neví, co je to pračka, snad nikdy nemyl nádobí, neumí uvařit, ani sundat suché prádlo ze sušáku. A co mě nejvíce baví, je jeho nezaměstnanost. Tenhle člověk už vystřídal snad desítky prací, ale žádná mu nikdy nevyhovovala a ze všech míst jej vyhodili. Není mu vůbec trapné dřepět doma, nechat vydělávat svého tátu v letech a nechat se živit.
Abych nebyla nespravedlivá, musím doplnit, že můj partner syna vychovával sám. Jeho žena je oba opustila, když synovi bylo deset. Určitě to muselo být hrozné, o tom žádná. Velmi si partnera vážím, protože každý druhý by se na to asi vykašlal, ale syna takto omlouvat donekonečna nemůže.
Nedávno mi partner nabídl, jestli se nechci přestěhovat do jejich malého domečku. Okamžitě jsem odmítla. Jeho výraz mě samozřejmě zabolel a vím, že jsem se ho dotkla, ale nedokážu přímo přihlížet tomu, jak si někdo dělá z rodiče otroka, nebo jak, v tom horším případě, dělá rodič otroka dobrovolně. Já vím, že ultimáta jsou ponižující, ale buď zůstaneme každý ve svém, nebo budeme pod jednou střechou pouze za předpokladu, že milostpán začne alespoň makat. Vidím to však bledě. Neberu si servítky a tak mě jeho syn samozřejmě nemá v oblibě. Ale na stará kolena opravdu nehodlám obskakovat člověka, který má zdravé ruce i nohy, ale je líný jako veš.
Věra, 60 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Korektura textu Bára Klímová
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Nedávejte ulitimáta. Řekněte svému příteli všechno, co jste tady napsala, ale vynechejte to, jak byste jeho syna zfackovala, a také to, jak jste své dcery skvěle vychovala a jak jste na to hrdá. Asi prácem, ale toho se v diskuzích se svým přítelem zdržte. Dejte si úplného bobříka mlčení na to téma. Řekněte příteli, že ho obdivujete za to, že se na syna nevykašlal a vychoval ho sám. Řekněte mu, že si ho za to vážíte a vážíte si ho za to, že mu žádná práce není cizí nebo podřadná. Řekněte mu, že naprosto chápete, jaké to pro tátu muselo být, vychovávat syna sám. Před 35 lety se mu určitě mnoho chlapů posmívalo (měla jsem kolegu, který své dvě dcery v 80. letech takhle vychoval sám a rád, rodiče měl daleko, a zatímco v očích žen vyrostl, chlapi to moc nechápali). Na vašem místě bych mu ale také řekla, že by si jistě přál, aby se jeho syn, pokračování jeho krve, rodu a jména, v podobné situaci zachoval stejně. To se ale nestane, protože on ani žádné práce neumí, ani není zvyklý pracovat, dokonce by ani neuživil rodinu. Že to není dobře a v 35 letech je nejvyšší čas hodit ho do vody, aby plaval. Posdadit se s ním doma a rozdělit si domácí práce a domácí výdaje. Určitě se zdržte srovnávání sé svými dcerami, Jeho syn je na vrcholu produktivního věku, mezi 35 a 45 lety by měl mít nejvyšší příjmy v celém životě. To, že člověku rostou příjmy až po důchodový věk, už neplatí a platit nebude. Takže by bylo dokonce na místě, aby platil víc než polovinu nákladů na společnou domácnost. Ale dobře. Bude platot polovinu a dělat polovinu prací. To stejně bude znamenat, že si bude muset najít dlouhodobu práci a vydržet v ní. Nebo to nevydrží a odstěhuje se. Každopádně ani já bych se na vašem místě k příteli nepřistěhovala. Užívejte si společných výletů, kultury a zahrádky. Váš přítel pravděpodobně ten problém se synem také vidí. Uvědomuje si, že ho nebude schopen zajišťovat věčně a že s rostoucím věkem syna klesá naděje, že se v životě ještě pracovně chytí. Možná si neví rady a věří, že když budete v domě bydlet, zpacifikujete mu jeho syna, obrátíte ho na život produktivního samostatného člověka. To ale nebude fungovat.
... právem, ne prácem...
Přistěhováním, byť by pro vás oba bylo jistě přínosem v pokračování vztahu, si zaděláte jen a jen na problémy. A přiděláte si práci. Budete sice mít možnost strávit spolu více společného času, ale ten bude okořeněn přítomností pana syna, který bude čekat, že bude častěji upečeno, čerstvě uvařeno....a tím spíše se ho tatínek jen tak nezbaví. I když si možná myslí pravý opak. Že totiž sestěhování s Vámi jako s přítelkyní napomůže vystěhování potomka a tím tak i postavení syna do reality /já mám přítelkyni, taky si někoho najdi, máš na to věk/. Dobře radí kolčava, Vy jako ženská jste měla zase jiné podmínky k výchově a dcera vychovaná matkou má jiný přístup k životu, než syn vychovaný otcem. Tatínek holt dělal, co mohl...jenom synka si poněkud, asi nechtěně, zbabral....Proč byste to měla dávat do pucu Vy? Naopak bych příteli možná řekla, hele, já jako perspektivní vztah nevidím dělat maminku cizímu dítěti. Taky bych to po Tobě nechtěla. Ať si hoši svoje záležitosti porovnají sami a bez Vás.
Tomu se, dle mého, říká "nepřekonatelný odpor" :) Nevidím sebemenší důvod dávat taková ultimata. To stejné by mohl udělat i přítel pisatelky s jejími dcerami. To že si matka myslí, že má děti dokonalé, ještě zdaleka neznamená, že si to myslí i ostatní. Velmi často je to přesně naopak. Žádnému rodiči by se takové ultimatum nelíbilo a především by se nemělo dávat. Pokud si pisatelka se synem nesedli, mohou bydlet s přítelem u ní a nebo vše nechat jak je. Výhodou v tomto vztahu je, že všechny děti jsou již dospělé a nejsou tudíž nuceni bydlet s nimi pod jednou střechou.
Všechny, podle mě dobré rady, tady už napsaly kolegyně, takže je zbytečné je opakovat.Jen mě tak ještě napadlo, co kdyby,alespoň na zkoušku, Váš přítel bydlel u Vás? Tak by třeskutě dospělý syn rychle zjistil,že se bude muset o sebe postarat sám . Avy oba byste zjistili, jestli je společné soužití pro Vás dobré, nebo jestli by bylo lepší to nechat tak, jak to je. Ono přizpůsobovat se partnerovi ve vyšším věku taky není žádný med.