Vůně plná vzpomínek

Ráda bych Vám napsala o vůni, která ve mně probudí vzpomínky na jedny z nejkrásnějších letních dnů...

Zřejmě spousta z nás si při slovech nejkrásnější vůně, vybaví vůni mámina štrůdlu, nebo babičiných naftalínových kuliček nebo vůni miminka,... Já mám tyhle vůně taky v povědomí a vždycky si při nich vybavím ty nejhezčí okamžiky mého života.

Jedna vůně je však pro mě, dá se říct, osudová. Je to pach kostelů, zámků, starých sklepů a půd za letního počasí. Ano, vím, že spoustě lidí tahle "vůně" spíš páchne, ale pro mě je opravdu omamná, stejně jako vzpomínky s ní spojené...

Kdykoli ten pach ucítím, vybaví se mi pouze jedno místo, přestože jsem jej cítila a cítím na mnoha jiných. Tahle vůně patří sklepu domu, kde bydlel Fanda Hebert - moje první láska. Když říkám první, myslím skutecně první. Osud nás dal dohromady uz v "maláku" (rozuměj: první stupeň mateřské školky). Okamžitě jsme si padli do oka i do noty. Na pískovišti jsme si půjčovali hrabičky a kyblíčky. Fanda mě chránil při výpravě za lidožravými upíry a NIKDY mě škodolibě netahal za punčochu, kterou jsem věčně tahala za sebou. Zásnuby jsme si odbyli o dva roky delší známosti (to nám bylo 5let), tahle událost stejně jako první pusa s ní spojená nás zastihla pravě ve sklepě Fandova domu a já už v té době vnímala tu tlející vůni domu, která mě uchvacovala. V tomhle sklepe se poté každé léto událo ještě mnoho mezníku našeho vztahu: první polibek, prvé spatření pohlavních organů, první hádka, první usmíření, první francouzský polibek, první milostné doteky, první sliby,...při všem tom jsem tam byla ja, Fanda a letní vůně toho sklepa, která mi vždy v ten daný okamžik připadala vyjímečná. Ráda bych napsala, že se tu také odehrálo naše první milování, které nás spojilo navždy,ale skutečnost je mnohem prozaičtější. Po základní škole se naše cesty rozutekly. Fanda se odstěhoval o 200km dál a mi nebyli schopní přes všechny sliby, slzy a důkazy vzájemné lásky tu dálku překonat. Do toho sklepa jsem ale chodila dál a brečela tam. O panenství jsem přisla s místním tenisovým šampiónem, který uz za týden dělal, že mě nezná. Na vysoké škole jsem se snažila o pár vážných známostí, ale nějak to nevyšlo. A stále častěji jsem myslela na Fandu, který ani nepřijel na třídní sraz.

Dnes jsem půl roku zasnoubená s mužem, kterého miluji a přestože si myslím, že jsem šťastná, když ucítím tu letní vůni Fandova sklepa, derou se mi slzy do očí.

(Zaslaný příspěvek naší čtenářky v rámci Soutěže BABINET)