Mýty o kočkách: Proč černá kočka nosí smůlu a kde se vzalo devět kočičích životů

Opravdu černá kočka přes cestu značí smůlu? / foto Freepik

Kočky zná naše společnost po tisíciletí. V průběhu let kočky byly kočky nejprve uctívány a považovány za posvátné, poté nenáviděny, vybíjeny a označovány za ďábelská stvoření, aby nakonec byly opět rehabilitovány a postupně se staly milovanými domácími mazlíčky. Od doby Starověku až do dnešní doby tak skutečně ušly dlouhou cestu, domestikovaly se a staly se jedním z nejoblíbenějších rodinných mazlíčků. Za dobu jejich historie a tisíce let se však okolo koček vytvořila cela řada mýtů a polopravd, o kterých dnes už ani nepřemýšlíme a vnímáme je jako fakt. Víte, proč by černá kočka měla nosit smůlu, proč by měla pít jen mléko nebo kde se vzalo kočičích 9 životů? Podívejme se na zažité mýty o kočkách detailněji a odhalme, jak je to doopravdy.

Kočičí historie je skutečně dlouhá, nakonec, naše společnost zná kočky už více jak 10 000 let. Má se za to, že první se objevily už ve starém Egyptě, kde byly považovány za posvátná zvířata a uctívány. Dokonce byly vyobrazovány i na hrobkách faraonů a někteří faraoni s nimi byli i pohřbíváni. O jejich začlenění do běžné společnosti se postarali především zemědělci. Ti totiž na polích pěstovali plodiny a potřebovali je uchránit před hlodavci a dalšími škůdci, a právě o to se staraly kočky, které hlodavce dovedly vyhubit a ochránit tak úrodu nejen na polích, ale i v sýpkách či stodolách. To se však změnilo se Středověkem a nástupem inkvizice, kdy kočky, zejména ty černé, byly prohlášeny za ďábelská stvoření a v rámci honů na čarodějnice byly ve velkém vybíjeny nebo upalovány společně s „čarodějnicemi“. Následný mor, který se na konci Středověku objevil, byl pak daní právě za hromadné vybíjení koček. Jejich nepřítomnost ve městech a na vesnicích se totiž neblaze podepsala na přemnožení hlodavců, kteří mor, v té době nazývaný jako černá smrt, šířili.

Až poté se kočkám opět dostalo potupné rehabilitace a pozvolna se opět začaly objevovat, zejména pak v 17. a 18. století. Tento trend vydržel až do dnešní doby, kdy se z klasických „venkovních“ koček, které měla rodina pouze u obydlí, stali domácí mazlíčci a neoddělitelní členové domácnosti se všemi výhodami. A ačkoli postupně kočky prošly od výsostního postavení k nenáviděnému a zatracovanému až opět po hýčkané stvoření, mýty, které se za tisíce a stovky let s kočkami pojí, přetrvaly a tradují se dál. Víte, jaké to jsou?

Mýtus: Černá kočka přes cestu značí smůlu

Zřejmě nejrozšířenější báchorka, která se o kočkách traduje, je právě ta, že černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, nosí smůlu. Setkat se s ní musel dokonce i člověk, který kočky nechová ani se o ně nezajímá. Jedná se však pouze o lidovou povídačku, která patří mezi ty největší mýty a nemá žádný reálný základ. Černé kočky byly v období Středověku spojeny s čarodějnicemi a mělo se za to, že jsou posedlé ďáblem nebo dokonce, že je to převtělený ďábel. V rámci honů na čarodějnice tak byly černé kočky upalovány společně se svými majitelkami. A právě od té doby se nese z generace na generaci tento typ mýtu. Ačkoli kočky byly později rehabilitovány, právě ty černé se své pověsti nikdy úplně nezbavily. Není ale třeba se jich obávat, stejně jako se hroutit, pokud nám přeběhnou přes cestu nebo žít ve strachu, že nás potká smůla nebo úmrtí blízkého, jak se říkalo. Koneckonců, jiný kraj, jiný mrav platí i v tomto případě. Ve staré Anglii byly naopak černé kočky vyhledávány, zejména u námořníků. Jejich ženy je měly doma, protože se mělo za to, že právě černá kočka nosí štěstí a věští šťastný návrat muže domů. Dokonce je měli námořníci i na lodích, protože pro změnu věřili, že jim přináší ochranu. Pozor ale! Ačkoli jde jen o mýtus a nemá reálný základ, pokud budeme věřit, že černá kočka, která nám ráno přeběhla přes cestu, nám přinese smůlu, většinou budeme mít pravdu. Náš mozek totiž najde hned řadu věcí, za které kočka může a pomyslnou smůlu si přivoláme, už jen třeba tím, že jí očekáváme.

Mýtus: Kočky mají pít jen mléko

Další velmi rozšířený mýtus o kočkách je ten, že kočka pije výhradně mléko a má mít vždy připravenou misku s mlékem. Proč se tato domněnka tak hojně rozšířila je otázkou. Možná za to mohou pohádky a pohádkové knížky, které kočky vyobrazují s miskou mléka, podobně jako ježka, který si na svých bodlinkách nese jablka. Faktem ale zůstává, že mléko pro kočky není zrovna vhodné. „Celá řada koček se mléka nenapije, a především běžné kravské mléko není pro kočky vůbec žádoucí. To totiž obsahuje vysoké hladiny kravské laktózy, a právě na její trávení nemá kočka uzpůsobený trávicí trakt a patřičné enzymy. Může jí tak spíše uškodit než dodat vápník a živiny, běžně kočkám způsobuje například průjmy nebo žaludeční těžkosti,“ vysvětluje specialista na krmiva Jan Andres ze společnosti Partner in Pet Food a dodává, že pokud přesto chceme dopřát kočce mléko, měli bychom volit speciální mléko určené pro kočky, které se vyznačuje nízkou mírou laktózy a více odpovídá mateřskému kočičímu mléku. Velkým omylem rovněž je myslet si, že kočka potřebuje mlékem zapít své krmivo. K tomu slouží jen a pouze voda, mléko totiž není pro kočku pití, ale jídlo. 

Mýtus: Kočka má 9 životů

Další pověra, která se od pradávna s kočkami pojí, je ta, která říká, že kočka má 9 životů. I tato domněnka patří spíše mezi báje a lidové povídačky. Kočka je obratná, pružná, agilní, nedělá jí většinou problém skákat ze stromu na strom, nebojí se výšek a umí dobře padat, kdy i pád nebo skok z 2 až 3metrů zvládne prakticky bez úhony. To ale nevylučuje skutečnost, že pokud kočička onemocní, bojuje se závažnou nemocí nebo vrozenou vadou, popřípadě má vážný úraz může skutečně zemřít, ačkoli by si reálně ještě dalších 8 životů nevyčerpala. Je proto třeba o kočky pečovat, zajistit jim bezpečí a nebrat jejich úrazy na lehkou váhu. Mýtus o 9 kočičích životech vychází ale z té nejstarší historie, posvátnosti a mystičnosti kočky. Číslo 9 není totiž náhodně zvolené, ale je rovněž mystické. 9 proto, že 3 životy měla mít kočka na hraní, další 3 pro případ, že se zatoulá a hledá cestu k domovu a poslední 3 jí ještě zbudou. Pověru o kočičích životech v pozdější době umocňoval ještě fakt, že kočka se dovede takzvaně ze všeho vylízat, čímž byly myšleny především rány a šrámy z kočičích bojů nebo drobnějších pádů. Kočičí sliny totiž obsahují speciální enzymy, které mají hojivé účinky. Kočka si tak sice řadu problémů dovede vyřešit sama, ale rozhodně je třeba nespoléhat na jejích pomyslných 9 životů.

Mýtus: Dvě kočky v domácnosti se spolu nikdy nesnesou

Další mýtus hovoří o tom, že dvě kočky se v jedné domácnosti nikdy nesnesou. Tato domněnka vznikla teprve v nedávné minulosti, v době našich babiček a prababiček, kdy kočky byly ještě spíše takzvané venkovní a držely se okolo domu. Nejednalo se tedy o klasické domácí mazlíčky se všemi benefity, jak to je dnes. Kočka si tak logicky chránila své teritorium před vpádem cizí kočky, ať už značkováním nebo typickými kočičími boji, kdy cizí kočku na své území nevpustila. Něco jiného ale je situace, kdy máme doma kočičku a přineseme si k ní další. Sice se musíme připravit na první hodiny a dny kočičího syčení, vrčení a vymezování teritoria, ale většinou zhruba do týdne není problém, aby se kočky vzájemně přijaly a sžily a postupem času z nich budou nerozluční parťáci. Pokud navíc máme kočku v bytě a většinu času během dne trávíme v práci, je ideální ji pořídit dalšího kočičího kamaráda, se kterým se v době naší nepřítomnosti zabaví a stráví chvíle hraním nebo spaním v pelíšku či na škrabadle.

Mýtus: Kočky chytají myši pro svoji obživu

Opět jeden z novějších mýtů. Ten vychází z domněnky, že kočky se živí lovem myší a dovedou si tak svoji obživu obstarat samy. V minulosti, v době, kdy kočky byly spíše venkovní a vyskytovaly se u našich obydlí to tak většinou bylo, dnes už se ale doba a chov koček posunul výrazně dále. Když pomineme kočky chované v bytě, které se ven nedostanou a pokud navíc bydlíme ve městech v panelácích, bylo by to pro ně i nebezpečné, tak ani kočky, které máme u domků či chat se většinou lovem myší neživí. Běžně totiž mají svoji pravidelnou stravu a nemají tak potřebu lovit myši kvůli obživě. Řada koček tak sice myš uloví, protože živá pobíhající myš cílí na jejich základní pudy šelmy, ale většinou je myš baví do doby, dokud se hýbe. V okamžiku usmrcení se pro ně myš stává nezajímavou, případně nám ji jako trofej přinesou na práh domu. Jen minimum koček myš pak skutečně i sní. Ale i v případě, že máme kočku, která myši loví a konzumuje, není vhodné se na tuto stravu spoléhat. „Vždy je třeba kočce zajistit běžný stravovací režim, ideálně granule a kapsičky, tedy mix suchého a takzvaně mokrého krmiva, ze kterého přijme i potřebné tekutiny. Kočičí krmivo od osvědčených značek má navíc originální recepturu, kdy je myšleno nejen na zasycení kočky, ale i na její imunitu, zdraví močových cest nebo nervové a srdeční soustavy či trávení. Většinou je takové krmivo obohaceno například i o aminokyseliny, vitamíny, minerály nebo superpotraviny, které kočce dodávají vše potřebné,“ vysvětluje Jan Andres ze společnosti Partner in Pet Food. Lov a konzumace myší zdravé kočce sice neuškodí, ale může od myši získat i nejrůznější parazity. Pokud tedy naše kočka chodí ven na lov, je třeba myslet na speciální očkování právě proti těmto parazitům a pravidelné odčervování.

Mýtus: Kočka nemá vztah k páníčkovi jako pes

Další polopravda tradující po generace je ta, která tvrdí, že kočka nemá vztah ke svému pánovi jako třeba pes. I to však už v dnešní době neplatí. Stejně jako pes je kočka na svého majitele fixována a i ona trpí steskem a bez jeho přítomnosti strádá. Pokud například odejdeme na týdenní dovolenou a kočce pouze zajistíme přístup ke krmivu a vodě nebo si domluvíme pravidelné krmení, bude bez nás psychiky trpět, zejména pak v případě, že zůstane v bytě sama, bez jiného kočičího kamaráda. Mýtus totiž vychází také z minulosti, kdy kočky byly v drtivé většině venkovní a byly fixovány spíše na místo, kde žily a živily se lovem myší a dalších hlodavců. Pokud je pak člověk chtěl, přestěhovat běžně se stávalo, že se kočky snažily na původní místo vracet a dovedly uběhnout i řadu kilometrů zpět. S tím, jak se ale chov koček posunul a stali se z nich domácí mazlíčci, se měnily i emoce koček. Kočka velmi dobře ví, kde je doma a kdo o ni pečuje. Není tak problém se s kočkou přestěhovat, a to i v případě, že kočka chodila ven a byla na prostředí zvyklá. Stejně jako neplatí, že kočky neumí vyjádřit lásku a náklonnost svému pánovi. 

napsala Lenka Netušilová

zdroj: Jan Andres ze společnosti Partner in Pet Food, cs.wikipedia.org