„I když jsem jiná, chodím do stejné školy jako ostatní děti z naší čtvrti.“

Tak nějak by mohla znít slova 12ti leté Terezky, která navštěvuje 5. třídu základní školy a učí se angličtinu, zeměpis, matematiku, zkrátka všechno, co se děti v jejím věku ve škole učí. Dostává domácí úkoly, známky do žákovské knížky a vysvědčení. Co je na tom neobvyklého? Terezka se narodila s Downovým syndromem, tedy genetickou poruchou, kterou způsobí přítomnost přebytečného 21. chromozomu.

Tuto poruchu provází mimo dalších zdravotních komplikací specifické vzhledové rysy a různý stupeň mentálního postižení. Terezka chodí do běžné základní školy společně s dětmi bez postižení, nikoli do speciální základní školy.

Terezka má Downův syndrom, ale jinak je to šikovná holčička…

„Tereza má Downův syndrom, ale jinak je to šikovná holčička, která dělá mnoho věcí stejně jako ostatní děti. Akorát potřebuje víc podpory od svého okolí,“ vysvětluje Terezina maminka a dodává: „potřebuje víc pomoci. Nestraníme ji běžnému životu, bereme ji na různé akce, do normální třídy ji dáváme, aby se dostala ve svém životě dál.“

Právě proto, aby se Terezka „dostala dál“ zvolili pro ni rodiče školu, která podporuje myšlenku inkluze, tedy začleňování žáků s různým typem znevýhodnění do běžných základních a středních škol. V praxi to znamená, že všichni, bez ohledu na rozdíly a různé typy znevýhodnění, chodí do jedné školy a třídy, vzdělávají se společně. Účastní se stejných vyučovacích hodin, hrají si spolu, jezdí na výlety, sportují. A jsou také náležitě hodnoceni. Jen pro „žáka se speciálními vzdělávacími potřebami“ - jak se takto začleněným žákům říká - je vypracován individuální vzdělávací plán za účasti rodičů, učitele, speciálního pedagoga a pedagogického asistenta a to pro každý předmět zvlášť. Motivací rodičů k výběru běžné a nikoliv speciální školy bývá právě snaha vystavit dítě „náročnějšímu“ prostředí, které je bude táhnout ve vývoji dopředu. Navíc jistě napomůže začlenění dítěte do sociální skupiny vrstevníků i v budoucím životě.

Ostatní děti mají jedinečnou příležitost dobře poznat potřeby člověka s postižením, učit se mu pomáhat, pochopit jeho svět. Při společné výuce je dán prostor ke společným zážitkům a zkušenostem, děti se učí vzájemnému respektu a toleranci a mohou také poznat, že mají s Terezkou víc společného než odlišného.

Jak vypadá inkluzivní hodina angličtiny?

Terezka se do vyučování zapojuje jako ostatní žáci. Pracuje samostatně, ve dvojici, i při skupinové práci je platným členem. Ve skupině například plní speciální úkol, který je přizpůsoben jejím možnostem, přičemž hodnocena je pak práce celé skupiny. „Terezka není vyloučena z žádného předmětu, například v angličtině využívá pracovní listy se základní slovní zásobou, vybarvuje, je šikovná, jde jí to. Také používáme obrázkový slovník zapůjčený ze speciálně pedagogického centra“, dodává třídní asistentka, která s Terezkou často pracuje nebo jí pomáhá.

Ve dvou se to lépe táhne

Právě role asistenta je v inkluzivním vzdělávání klíčová. Asistent pedagoga je přítomen a k dispozici během celého vyučování. Je partnerem učitele, pomáhá nejen žákovi se speciálními potřebami, ale pracuje i s dalšími žáky, pokud je třeba. Fakt, že jsou v jedné třídě dva pedagogičtí pracovníci, znamená pro české školství velkou novinku a průlom a umožňuje individuální přístup k jednotlivým žákům. Takové vzdělávání dává větší prostor v rozvoji mnoha dětem.

Dobrý konec, resp. začátek

Terezka za jeden školní rok udělala obrovský pokrok nejen v tom, co umí a zná, ale hlavně v samostatnosti – umí požádat asistentku o pomoc, když potřebuje, v některých hodinách dokáže pracovat sama bez asistenta jen pod vedením učitele. „Tereza se v hodině velmi dobře orientuje, neptá se, ví, co bude následovat“, popisuje třídní asistentka. Pracovnice SPC, která Terezčin vývoj průběžně sleduje, hodnotí její začlenění jako výborné. A třídní učitel dodává: „Ona vyšla dětem vstříc a děti se o ni postaraly naprosto bezvadně.“

Právě schopnost samostatnosti, orientace ve třídě, soustředěnost při vyučování jsou podstatné kompetence pro přechod na druhý stupeň základní školy. V tom udělala Terezka dle hodnocení všech skutečně velký kus práce a právě tyto schopnosti umožní další pokrok v jejím rozvoji.

Inkluze

Inkluze (z anglického „include“, „inclusion“) znamená zařazení, zahrnutí, resp. začlenění a významově si je podobné s často používaným slovem integrace. V poslední době se „inkluze“ velmi často používá v souvislosti se školstvím a vzděláváním. Školní inkluze rovná se začleňování žáků s různým typem znevýhodnění do běžných mateřských, základních a středních škol. OSN přijala na konci roku 2006 Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Český stát je jedním ze zhruba stovky zemí, které úmluvu podepsaly. Po ratifikaci Parlamentem budou ustanovení Úmluvy závazná. Jedním z významných ustanovení Úmluvy (článek 24) je povinnost zemí, které se připojí, zajistit na všech úrovních inkluzivní vzdělávací systém. Více informací na www.inkluze.cz

Rytmus, o.s.

Občanské sdružení Rytmus se snaží hledat a vytvářet nové možnosti, jak významným způsobem přispět k vzájemnému poznávání dětí a mladých lidí se znevýhodněním a bez něj. Klade si za cíl podpořit vytváření a zlepšování podmínek pro začlenění dětí a dospělých mladých lidí se speciálními potřebami do běžného vzdělávacího, pracovního i společenského prostředí. Nestátní organizace Rytmus poskytla od roku 1994 služby stovkám dospělých lidí v rámci podporovaného zaměstnávání a mnoha dětem v rámci školní inkluze. Ve dvou pražských pobočkách se na této práci podílí 36 zaměstnanců. Více informací na www.rytmus.cz