Staly se ruiny hradu Frýdštejn kulisami fenoménu Divoká honba?

Zřícenina hradu Frýdštejn, kdysi mohutného panského sídla, se dodnes tyčí k nebi nedaleko Malé Skály na Jablonecku. První zmínky o Frýdštejnu, v nichž citované prameny označují za jeho držitele jakéhosi Bohunka Puklice z Frýdštejna, pocházejí z roku 1385. Hrad sám je však podstatně starší. Koncem 16. století však již hrad nebyl obýván a ztrácel tak svůj původní význam. Později sloužil zejména pro zábavu šlechty a komfort šlechtičen.

Roku 1812 jej koupil Okrášlovací spolek v Turnově, aby stavbu zachránil před zkázou. Za noci se tu údajně zjevují přízraky, které legendy ztvárnily do podoby ďábla a jeho pomocníků. Jev, známý jako Divoká honba nebo Štvaní, má ale zřejmě pravdivé jádro. Podobný zážitek totiž potvrdilo několik na sobě nezávislých svědků. Co se vlastně v současnosti děje ve zříceninách, které v minulosti byly pyšnou nedobytnou šlechtickou rezidencí?

Prapodivný příběh, jenž si jeho účastníci dodnes nejsou schopni vysvětlit, se odehrál na počátku 70. let minulého století. Všechno začalo tím, že dospívající chlapci plánovali užít si někde na romantickém místě magickou filipojakubskou noc z 30. dubna na 1. května. Vybrali si právě Frýdštejn, skalní hrad nedaleko Malé Skály, ležící přibližně tři kilometry severně od toku Jizery.

Zpočátku šlo všechno výborně. Chlapci šli za místním kastelánem a požádali ho, aby jim na noc půjčil klíč od brány. Láhev borovičky váhajícího starého muže nakonec přesvědčila. Hoši mu však museli slíbit, že nebudou rozdělávat oheň ve vytesaných skalních svatyních a také že do sedmé hodiny ranní hrad opustí. Pak už nic nestálo v cestě zábavě. Mladíci se utábořili na malém nádvoří, rozdělali oheň a vyprávěli si strašidelné příběhy.

Zatím se setmělo a nastala noc. S příchodem půlnoci se počasí náhle změnilo a propukla vichřice. Oba chlapci však z temnoty slyšeli rovněž i děsivý smích a koňské ržání. A jako kdyby tato hrůza nestačila, náhle se z kaple ozval mužský hlas a nad ruinami paláce se objevil světélkující bílý oblak. Strašidelná scéna trvala několik vteřin, poté vše ustalo a zavládl klid. Mladí muži však na nic nečekali a urychleně opustili hradní pozůstatky.

Někteří badatelé se domnívají, že se jedná o projev jisté formy elektromagnetické bouře nebo jiné přírodní síly. Podstata tohoto fenoménu je stále neznámá. Jisté je pouze to, že toto pozorování podobných úkazů skutečně existuje, což potvrzují nejen tyto zážitky chlapců, ale i místních starousedlíků.

Tak jako též na jiných hradech, i zde se má prý ukrývat poklad. Jeden z majitelů, Bohuš Kozáně, jej v neklidných dobách husitského obléhání hradu údajně ukryl do hluboké studny. Zlato se majiteli však již nepodařilo z hluboké studny vyzvednout, i když hrad nakonec obléhání odolal. Lidé si později navíc začali vyprávět, že poklad snad hlídá samotný ďábel...

napsal Petr Matura

Zdroje: hrady.cz, cesky-raj.cz, Stejskal, M.: Labyrintem tajemna